Román pro Tebe, kapitola dvacet čtyři.

A za ruku jsem držel astronautku Petersovou .

Kapitola dvacátá čtvrtá

Zasedání těchto chvil.

Ráno Babka mlékařka nezastihla doma své tři stálé zákazníky. Jít na tržnici už bylo pozdě a tak se s bandaskou na rameni vypravila po Londýnu, po domech.
Dlouho chodila bez výsledku, až se nakonec zastavila před vilkou, kde bydlel William.
A hned nato za ní bohatě práskly domovní dveře.
-Pusťe mne-zvolá téměř úpěnlivě.-Jestli to neudělám teď, tak si netroufnu nikdy.!-
Na čele jí ztuhly stříkance bláta, šaty měla pomuchlané a plné skvrn.
Ptala se celá vyděšená:-Haló! Haló! Mluvte! Který osel trhá vedení a vysílá hloupé signály?-
Chvíli je ticho.
-Áááááá-ozve se pak zvuk mohutného mužského hlasu.-A pořádně se drž!-
William si právě sundával kožené rukavice.Nad očima měl naběhlou žílu,skoro jako šmouhu od oleje. Měl upocený,unavený výraz člověka,který dobře splnil svůj úkol.Trochu se uklonil a babku pozdravil.
-Těší mne- řekl téměř elegantně.
Odepjal si řemen pod kolenem, odhodil do trávy falešnou dřevěnou nohu, utíkal zpátky do domu a cestou si strhával paruku a plnovous.
Místo po koňské mrvě teď páchnul toaletními vodičkami.
-A ty ,ty vypadáš takhle. -řekl.
Babka mlékařka vykulila oči,zvedla obočí a zatvářila se jako neviňátko.
Ze dveří vykoukla tvář.
William se najednou jako kouzlem přenesl k těm hlubokým očím u dveří.
Pak tuto nádhernou a jemnou tvář políbí a lehce ji od sebe odstrčí.
-Ty husičko…-řekl William.
A zamilovaný boxer drží a rudne,když William lehkým pohybem laská jeho přirození.
-A vy zmizte, jděte pryč.-řekne William a Babka mlékařka zmizí, stejně jako pára nad hrncem. Pozorovaná voda se uvařila.
-Eh…-udělá mladý boxer neschopný jakékoli reakce.
Hodiny na věži odbíjí další čtvrt. Skončil den, rušný den.

Všichni se usadili na svá místa.
-V zahradě domu číslo třicet tři neznámí chlapi servali ze stromu všechny jablka, zlomili přitom dvě větve a podupali záhon…-oznámil rozhořčeně komisař Sullivan.
-Čí je to dům?-zeptal se Potencionální polárník a podíval se do sešitu se silnými deskami.-Dona Hamiltona Balosy.Kdo je bývalý specialista na cizí zahrady a jabloně?-
-Já-ozvalo se rozpačitě.
-Kdo to mohl udělat?-
-To je práce Umberta Eca a jeho kumpána,říká si Rexroth.Jabloň je mičurinská,zlatý delicious a je to samozřejmě šlechtitelská odrůda.-
-Svině-řekl někdo.
-Pořád ten Eco.- Polárník se zamyslel.-Jime,domluvil jsi mu?-
-Domluvil.-
-A co ?-
-Musel jsem mu dát pár přes palici!-
-A výsledek ?-
-Vrátil mi to!-
-Dal jsem mu přes palici a on mi to vrátil? A to je všechno ? Jaký je z toho užitek? -Chvíli mlčel.-Dobrá, o Eca se postaráme.-
-Co tam máme dál?-
-Babce mlékařce v domě číslo dvacet pět odvedli k policii syna.-oznámil někdo z kouta.
-Vždyť tam máme už od včerejška na vratech svůj znak! Kdo ho tam udělal? Ty Sullivane?-
-Já.-
-Tak proč je levý horní cíp hvězdy zkroucený jako žížala? Když už jsi se do toho dal, měl jsi to udělat pořádně! Takhle budeme všem jenom pro smích!…Tak dál!-
V dome číslo padesát čtyři se ztratila koza. Šel jsem kolem a viděl jsem ,jak nějaká bába tluče malou holčičku. Křikl jsem na ni-Teta ! Bít děti zákon zakazuje!-A ona na to-Utekla jí koza,daremnici!-
-A kam jí utekla?-
-Ale tamhle do rokle za remízkem,okusovala tam stromky a najednou byla fuč.-
-Moment!Komu patří ten dům!-
-Básníku Smilu z Pardubic. Ta malá je jeho dcera. Říkali jí Zuza.A mlátila ji její babička.Její jméno nevím.A koza je šedivá s černým hřebetem a jmenuje se Maňka.-
-Najít kozu-přikázal přísně Polárník.-Oddíl bude mít čtyři muže. Půjdeš ty, ty……a vy dva.Je to všechno ?-
-V domě číslo dvacet dva,nedaleko od Polí Honosti pláče malá žába-sděli váhavě Gejka.
-A proč pláče?-
-Ptal jsem se,ale nechtěla mi to říct.-
-Měl jsi se ptát líp!-
-Ptal jsem se ,ale nechtěla mi to říct!-
-Jak byla velká?-
-Tak čtyřletá!-
-Tak to je zlé! Kdyby aspoň měla rozum! Ale čtyřletá! A čí je to dům?-
-Poručíka Pavlova.Toho, víš, nedávno padl na hranicích.
–Ptal jsem se,ale nechtěla mi to říct…rozhořčeně napodoval Polárník Gjku.Pak se zamračil a uvažoval.-Dobrá, zařídím to sám. O tohle se nestarejte.-
-Umberto Eco na obzoru!-hlasitě oznámil pozorovatel.-Jde po druhé straně ulice a baští jablko. Měli by jsme tam poslat oddíl aby mu jich pár vlepil!-
-To není nutné. Všichni zůstaňte na svých místech.-
Vyskočil vikýřem na střechu. Slezl na žebřík a zmizel ve křoví. Ale to už pozorovatel podával nové hlášení.
-Vidím u vrátek neznámou hezkou dívku se džbánkem,která kupuje mlíko. Nejspíš bydlí v téhle vilce.-
Komisař Sullivan zatahal Gejku za rukáv.-To je tvoje sestra?-zeptal se a když se nedočkal odpovědi,vážně ho upozornil-A ne aby jsi na ni zavolal!!!-
-Nevzrušuj se-řekl posměvačně Gejka.-Ty mi nemáš co poroučet!-
-Drž se zpátky-pochechtával se Kolja-nebo ti vyškrábu oči!-
-Mně?-urazil se Sullivan.-Já se tvých drápů nebojím. Od čeho mám svaly? Podívej na ty ruce ! A …nohy!-
A jasným světle se nesl obraz chlupatých lýtek policejního komisaře Sullivana.

Konec kapitoly dvacet čtyři.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s