Román pro Tebe, kapitola dvacátá pátá.

A za ruku jsem držel astronautku Petersovou.

Kapitola dvacátá pátá.

Čeho se zmocnili?

V zaprášených análech inkvizičního soudu londýnské arcidiéze čteme: -Co se to děje? Nějaké čáry, či co vlastně?-
-Hrůza.-řekne Petersová s účastí.
Jaká byla ? Nádherná, jedním slovem. Neuvěřitelně úžasná, slovy dvěma.
Rozhostí se ticho. Staré nástěnné hodiny váhají.
Je na nich jedna hodina, osm minut.
Kužel světla vyhmátl z šera nějaký tmavý a neurčitý obrys. Tvar domu.
Basový hlas právě řekl:-Ach ,Ty má lásko.-Slova se táhla, jakoby byla z medu. Sladká.
Olízla si rudé rty a začala se třást.
Bobby sevřela ruku v pěst a vystrašeně se odtáhla. Přiblížil se a použil její zahálející ústa..

Zamrkala , slzy stékají po zčervenalých tvářích, táhnou se jako by byla z medu. Slané.
Uvnitř ní vře nehybná silueta děvčátka.
Napne se a Bobby bez rozvažování leze za ním, hluboko do jeho těla, do jeho světa, hluboko do jeho duše.
-Ano.-přikývne Bobby.
Teď jsou tu dvě děvčata. Sedí na červeném divanu. Ta s tím plavým koňským ohonem je Bobby.
Vyjde pánům naproti po špičkách a zašeptá:-Sni.-
Slovo se táhlo jako by bylo z medu. Ostré, jako trsy trav.
Druhé děvče mělo okolo kyčlí jakýsi pás.

-Sni.-


Bobby najednou sedí obročmo na druhém upoceném těle a důkladně ho souloží umělým údem.
Tak to tedy bylo. Jen bušení srdce, tep a okamžiky bílého světla při orgasmech. Z obrazů rozvěšených po zdech se zablesknou černé tváře svatých a slézají dolů, lezou za Bobby.
Bobby ve striptérských kostýmech. Bobby ve vysokých lodičkách a punčochách se švy a ve špičatých podprsenkách a krajkových kalhotkách, objemných pásech se vším tím nemotorným oblečením padesátých let. Bobby navlečená v úplné fetišistické výbavě-boty,korzety a kožené rukavice a latexové trikoty a splétané důtky. Bobby připoutaná ke křeslům, přivázaná ke stolům, roztažená na dřevěných rámech, spoutaná řetězy a s roubíkem, oblečená do kožených kukel a návleků. Bobby vázající jiné ženy do smyslných vyzývavých póz, ucpávající jim ústa páskou a šátky a nepravděpodobnějšími věcmi.
Čas letí. Obzvláště v momentech rozkoše.
Jeden z mužů říká:-Srdce má jako anděl, ale bohužel-temperament má jako ďáblík.-
Čeho se zmocnili? Tvé duše a fantazie.
Bobby si oblékla kožený korzet. Nazula si vysoké ,těsné boty. Dovolila,abych jí těsně za zády svázal ruce do kožené rukavice. Potom už bylo zbytečné se bránit, když jsem jí hluboko do krku vstrčil roubík ve tvaru falu. Na první pohled věc na stole vypadala jako kožený pás cudnosti.
Bobby, dusící se roubíkem, zasténala ,když do ní vniknul dvojitý gumový úd. Napnul ji k prasknutí, pronikal dovnitř, aby se jeho obě části pak začaly třít o sebe skrze tenkou stěnu.
A i když se třásla strachy, udýchaná, upocená, přikyvovala Bobby s vážným obličejem.
Bezmocně se svíjela, začínala cítit teplo, které do ní proudilo z tvrdých gumových penisů, zanořených do úst, pohlaví a konečníku.
Necítila se znásilněná. Místo toho cítila sílu proudící z neviditelné kořisti. Bledé tváře se pokryly rumělcem.
Má přítelkyně Bobby pak dokončila svou práci.


Byla tmavá srpnová noc. Nad domy se jasně třepetaly velké hvězdy.
V srpnu bývají hvězdy vždy velké a jasné.
Bobby si povzdechla a lehkým pohybem ruky si otřela ústa.
Vstala z divanu a scházela z půdy dolů.


Dole na řece začaly zase pracovat sekery.

Konec kapitoly dvacet pět.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s