To nejsladší z Tebe. / Do dálky. /

To nejsladší z Tebe.

Photo by Lina Kivaka on Pexels.com
Báseň ,,To nejsladší z Tebe “ ze sbírky Večeře u Minského /2016/ čtu právě teď-17:12- jak jinak, než pro Tebe, zapnul jsem diktafon, věnuji Ti ji od první do poslední vteřiny, mluvím přímo k Tobě, myslel jsem na Tebe, vzal diktafon, kytaru , sbírku, zapnul zesilovač a nahrávání, posílám Ti ji do dálky, čerstvou jak jen to jde.
Photo by Lisa Fotios on Pexels.com

Novoroční Román pro Tebe, kapitola dvacet dva.

A za ruku jsem držel astronautku Petersovou.

Lubomír Tomik

Kapitola dvacátá druhá.

Dopis určený poručíku Osipu Goškevičovi.

Leden. Londýn.

Drahý příteli !!!!
využiji návštěvy jedné své bývalé služebné, která je méně tupá než služky, které mám teď a poprosím ji ,aby Ti doručila těchto pár řádků.
Omluv prosím, nesouvislost tohoto dopisu, jeho roztříštěnost a slohové nedostatky. Je divný, vím, je stejný jako moje hlava, mám v ní takový zmatek. A navíc, navíc mám dnes prachšpatnou náladu.
Sotva v jiném národě je rozlito obecně tolik krásy jako v Anglii. Nesuďte o kráse Angličanů a Angličanek podle zrzavých pánů a dam, kteří desertují z Anglie pod jménem kapitánů, strojmistrů, učitelů a vychovatelek-to jsou odpadky, hezká žena nemusí z Anglie utíkat, krása je kapitál.
Říká se, že se Angličanky vyznamenávají velikostí svých nohou, nevím, zda-li je to pravda. Zdá se mi, že je to z části předsudek a to hlavně proto, že žádné jiné ženy nevystavují tak svých nohou na odiv jako Angličanky. Když přecházejí blátivou ulicí ,zdvíhají sukně tak vysoko, že…poskytují dokonalou příležitost prohlédnout si jejich nohy.
Angličanky jsou většinou vysoké, štíhlé, ale trochu hrdé a klidné-podle slov mnoha znalců dokonce chladné. Chladné!!!
Barva očí a vlasů je nesmírně různotvárná -jedny jsou dokonalé brunetky, ale jsou zároveň neobyčejně bílé a mají jasný krásný ruměnec.
Kdykoli spatřím hezkou Angličanku, zdá se mi, že vidím kapitána Kopejkina.
Protože jsem žil jako cestovatel v hotelích, měl jsem málo příležitostí pozorovat ženy zblízka, kromě hospodyň v hostincích, prodavaček v obchodě a podobně. Tuhle ty dvě služky běhají okolo mne jako dva poštovní koně a vražedně na každé mé slovo jako straky opakují:-Yes, Sir….No, Sir…-


Ale nač, proč tyto slova, má drahá …kam jsem to zabrousil? Co to líčím?
Jistě ,viděl jsem, jak bezcitně jsi odmítala mé návrhy, které mi do mých předchozích psaní vložila má šílená vášeň, slyšel jsem Tvá přiznání, že máš přede mnou tajemství, která nejsem hoden vědět… o patnáct let později píšu pro Tebe a je to skutečnost, řekla jsi mi, že se to v pravé chvíli dozvím, hořím , hořím, řekni mi to.
Měla by jsi se radovat a být hrdá ,vždyť ta absolutní moc ,kterou máš nade mnou, nad mou vůlí, Tě musí naplňovat pýchou. Kdo jsi? Co je to za moc? Kdo Ti ji dal? Ty nejsi člověk…ne…v mých očích, ne! Jsi Anděl mého Osudu!


Copy a haleny žen mne vždy uváděli ve smutné poblouznění.
Psaní vždycky končím něžněji ,než bych měl, a Ty, nevděčníku, zneužíváš mé něhy a děláš ,co se líbí Tobě a ne to, co bych si přál .
Sbohem,
nebuď lenivá a přijeď se podívat na svého přítele…


Stále vášnivě, dny neubírají z vášně nic, naopak, stále vášnivěji,

celý Tvůj…
Tvůj Kapitán

Post scriptum: Povšechný dojem, jakým působí zevnější vzhled Londýna a jeho obyvatelstva je podivný, žije zde na dva miliony lidí, Londýn je středisko světového obchodu a hádej co na něm není vidět?
Život-vlastně jeho bouřlivé kypění. Obchod je viděn, ale života není, jinak musíš dojít k závěru, že obchod je zde životem ,jak tomu také ve skutečnosti je. Život zde…nebije do očí.
Vládne tu poměrné ticho, všechny úkony se dějí jaksi tiše, vážně. Kromě nevyhnutelného hluku, který způsobují koně a kola drožek není téměř nic jiného slyšet. Zdá se,že město jako živá bytost zadržuje svůj dech a bušení tepu. Není zbytečného křiku a zbytečného pohybu. Zdá se, že všechno je rozpočteno, zváženo a oceněno, jako by se z hlasu a mimiky platilo právě tak jako z oken a obručí na kolech.
Ádios a nashledanou,ano? Naschledanou naschledanou naschledanou. A teď si na mne chvilku vzpomeň, že Tě i při Tvé neposlušnosti miluje Tvůj příliš hodný.
Ach, tonu v záplavě rozkoší, když má mysl zabloudí k Tobě….

Konec kapitoly dvacet dva.

Novoroční Román pro Tebe, kapitola dvacet tři.

A za ruku jsem držel astronautku Petersovou. Kapitola dvacátá třetí.

Lubomír Tomik

Kapitola dvacátá třetí.

Nechci se stát fotografií!!!!

Vrána dosedla na větev. Oklepala si peří, otřela zobák a zakrákala.
Potom roztáhla křídla a vzlétla vzhůru.
Krákání, to krákání znělo jako výsměch.

-Uhúúúúú-zavolal hlasitě.

-Húúú-úúú- odpověděla ozvěna.

Za chvíli mu začalo bušit srdce.

-Uhúúúúú- zahoukal ze všech sil.

Ticho.

Uplynula tři staletí.
-Co myslíš, maminko,-ptal se,když si stahoval přes hlavu přiléhavé tričko- Co myslíš, jsou na světě ještě neznámé, neobjevené ostrovy?-
-Nevím…-odpověděla maminka.-Jistě jsou.-
-Já je objevím!-
Lehl si, podrbal si patu o patu a zavinul se do prostřeradla.
-Vím, jak se to musí udělat. Člověk musí připlout k ostrovu na člunu, vztyčit vlajku a popsat mravy. Domorodců není proč se bát. Když s nimi jednáš po dobrém, jako Miklucho-Maklaj, pak oni také s Tebou jednají po dobrém.-
-Tak už konečně spi, ty domorodče!-řekla maminka a sedla si ke stolu, k milování.
Otočil ke zdi, zavřel oči a začal přemýšlet o svých objevech.
Přijíždí právě na člunu k neznámému ostrovu. Obyvatelé se udiveně dívají na neznámého usměvavého cizince. Beze zbraně se k nim směle blíží, pozdraví je…
Náhle se ozval výbuch! Ostrov vylétl do povětří!
Maminka stále maluje a ničeho si nevšímá.
-Tady nic není…- snaží se zahnat mučivý strach.
Najednou se ozve dunivý,chroptící hlas. Je to duch Miklucho-Maklaje.
-Smrt na nás čeká všude.-

-Nechci se stát fotografií v knížkách o cestovatelích-prosí a ze spaní svírá cíp peřiny a slzy mu tečou z očí.

Slunce se vznášelo nad zbytky ostrova. Tvá ruka v mé ruce. Třásl jsem se po celém těle.
Maminka si stále ničeho nevšímala a věnovala se malování.
Na jejím obraze procházeli polonazí mučedníci ulicemi města. Horliví a loajální věřící je kamenovali.

Ó, temná Noci….

Konec dvacáté třetí kapitoly.   

Karta roku 2021 Crowleyho Tarotu

…je právě složitým způsobem vytažena…

Ctnost.

https://probud.se/tarot1/crowleyho-tarot/hole/1004-crowleyho-tarot-mala-arkana-trojka-holi


Trojka holí je symbolem mohutné vnitřní síly neboli celistvosti. Této celistvosti je dosaženo jednotou mysli, srdce a činů, které vystupují v naprostém souladu, jak to na kartě vyjadřuje trojice lotosových květů. Astrologickým aspektem této karty je Slunce v Beranu. Tento aspekt dodává oslnivou dynamickou energii (Slunce), která je připravena vydat se novými směry (znamení Berana). Vše se může odehrát až z pozice vnitřní celistvosti, jež vzedme mohutnou vnitřní sílu. Takový stav nastane jedině tehdy, když se mysl, srdce a činy spojí a společně se vydají za svým novým cílem. To nám má také připomenout, že bychom se neměli pouštět do ničeho nového a že je třeba vyčkat, dokud nepocítíme, že mysl, srdce a činy jsou v jednotě.