Nad Uherským Hradištěm
Měsíc: Leden 2021
Ten déšť nepřijde. The rain will not come.
The rain will not come.
Lubomír Tomik
You know,
if you were Ilsa,
I would like,
to shoot me in the head in the spring morning,
to have my last thought
it belonged to you!
Pull the trigger, pull it,
squeeze her so long
up to the revolver chamber,
there will be no charge left.
from the collection "Veronica and other poems" / 2017 /
At the beginning of the reading, at Lake Balaton, on Friday 29.1.21 , snow and ice fell from the shelter above me … the dictaphone caught it.
Such things happen to me normally.
Ten déšť nepřijde. Lubomír Tomik Víš, kdyby jsi byla Ilsa, chtěl bych, aby jsi mne v jarním dopoledni střelila do hlavy, aby má poslední myšlenka patřila Tobě! Zmáčkni spoušť, mačkej ji, mačkej ji tak dlouho, až v komoře revolveru, nezbude žádný náboj. .. ze sbírky ,, Veronica a jiné básně " / 2017/ - Na začátku čtení, u jezera Balaton, v pátek 29.1.21, spadl z přístřešku nade mnou sníh a led...diktafon to zachytil. Takové věci se mi stávají běžně.-
Už vím…I know…
Víly. Fairies.
Fairies.
Lubomír Tomik
The fairies took You from me,
both,
as in the masks of the Venetian carnivals,
like horses
to the depths of the gallop,
seconds
intervals,
thoughts that may have shattered,
but which did not turn black at night,
rowboats,
which have never failed,
fairies,
fairies,
let's lose Our breath together.
PS: This article will be written all day... I will add more and more pieces of the puzzle to it. Finally, when I put together Friday's recordings from Lake Balaton, there will be an audio version of this poem …. for You.
1.Time is : 9:53.
2.Time is :11:50
3: Time is 12:52 and we go to the finals
When I read my poem „Fairies“ for You and recorded it on a dictaphone, I had THIS view, …sitting on a wooden bench, under a snowy shelter ,cup of hot coffee,
in my heart You…. that’s all I have, my Goddess…YOU.
Víly.
Lubomír Tomik
Víly mi Tě vzaly,
obě,
jak v maskách benátské karnevaly,
jak koní
do hlubin cvaly,
vteřin
intervaly,
myšlenky které možná oprýskaly,
které však nocí nezčernaly,
veslice,
které nikdy neztroskotaly,
víle,
víle,
ztraťme spolu dech.
Still… The Story of my life….
I live in the endless loop of the Tiamat video … and You … are … more amazing … more and more ….
YOU are ….Brighter than the Sun.
PS: Chci nastavit vzhled stránky, podívám se na počet článků…tento má pořadové číslo 3000…je to náhoda , že je o Tobě, právě tahle píseň? … je v pořadí tři tisící..nemyslím… pro Tebe a mne, neexistují náhody.
Není.
Pro Tebe.
Předchozí báseň ,,Na hostině těla“ byla jen pro Tebe….opravdu jsem ji četl včerejší páteční ráno , zde na fotce
Na hostině těla. At the feast of the flesh.
At a body feast.
Lubomír Tomik
all musicians
threw into the abyss,
all wrinkles
hugged the squirrel,
SHE
the palm slid behind the pleats of the skirt,
cold and distant temptation,
at body feast.
Kráčím dny.
I’m walking for days.
Lubomír Tomik
The night lost its meaning.
I can take off,
i can fall,
facing the ground,
I’ll get up again,
again
again
again
again,
I lost the thread
in the middle of a maze,
The Minotauros begin to whine,
i won’t let him down
I will not let YOU down.
Kráčím dny. Lubomír Tomik Noc ztratila smysl. Můžu vzlétnout můžu padnout , tváří k zemi, znovu vstanu, znovu znovu znovu znovu, ztratil jsem nit, uprostřed bludiště, Minotauros začíná funět, nezklamu ho, nezklamu Tě.
Jsi diamant.
You're a diamond.
Lubomír Tomik.
You're a diamond,
jewel,
tiger joint,
which grips
and won't let go - never.
The skin is sensitive,
the scars change shape
according to
how You touch them.
You're a diamond,
beauty is a field
In which you excel,
In which you excel.
Jsi diamant.
Lubomír Tomik.
Jsi diamant,
klenot,
tygří spár,
který sevře
a nepustí – nikdy.
Kůže je citlivá,
jizvy mění tvar
podle toho
jak se jich dotýkáš.
Jsi diamant,
krása je obor,
V němž vynikáš,
V němž vynikáš.
Kódy. Pro Tebe.
Codes. Lubomír Tomik Peter stood in the still, key-um, key, key, unlocked a miracle, they are content with the joy of the land, naturally acclimatized with a certificate, to the temperature of the riot. The battlefield is ready, Waiting for an order to attack, to follow Boudicea, Burning airships fall from the sky shot down by projectiles of your beauty. I wanted to tell You, I want to be really nice, Make you laugh, caress. I buried the other guy in the woods, In a cave under an overhang. Tired in the cold, I warm myself by a pile of hearts, again and again every morning I start beating, I'm still losing him in the evening, I go to sleep with an empty chest. This story doesn't end there, not even a light carrier, not even an armourer, With a smile, perhaps a smile, a pensive face, a smile, perhaps a smile. You were beautiful today, incredibly, you opened me like a can of tuna, tender meat, spicy.
Kódy. Lubomír Tomik Petr stál ve strnulém šeru, Klíč-ehm, klíčem, klíčem,odemykal zázrak, Spokojeně lkají jsouce zemí srosteni, Přirozeně certifikátem aklimatizováni, Na teplotu vzpoury. Bitevní pole je připraveno, Čeká se na povel k útoku, následovat Boudiceu, Hořící vzducholodě padají k z oblohy sestřelovány projektily Tvé krásy. Chtěl jsem ti říct, Chci být skutečně milý, Rozesmát Tě ,pohladit. Toho druhého chlápka jsem zakopal v lese, V jeskyni pod převisem. Znavený v chladu se ohřívám u hromady srdcí, znovu a znovu mi každé ráno začně jedno tlouci, večer o něj pořád přicházím, chodím spát s prázdným hrudním košem. Tenhle příběh nekončí, ani světlonošem, ani zbrojnošem, Úsměvem, snad úsměvem, zadumanou tváří, úsměvem, snad úsměvem Dnes jsi byla krásná, neuvěřitelně, otevřela jsi mne jako konzervu tuňáka, jemné maso, kořeněné.
Masterpiece.
Masterpiece.
Lubomír Tomik
He had a ticket,
He stood in line his whole life,
Then he saw the masterpiece with his own eyes:
Girl with loose hair, after bath.
You.
Mistrovské dílo. Lubomír Tomik Vstupenku měl, vystál ve frontě celý svůj život, pak spatřil mistrovské dílo na vlastní oči : Dívka s rozpuštěnými vlasy, po koupeli. Ty.
Na Balatonu přituhlo
Today, afer all.
Today, after all …. Lubomír Tomik She woke up to a sunny day, into the distant rumble, filled with cacophony of sirens, honking ambulances and fire trucks. She thought: -There can't be a war today … can it? And She looked at me, I hugged her, tight.
Nightclubbing
I’m writing to You from the Moon, right now.
I'm writing to You from the Moon, right now. Lubomír Tomik At this moment I'm writing to You from the Moon, there seem to be no Russian bases here. The cheese is slushy in places and is no greater pleasure, than throwing crumbs of crater lerdammer, catching them in the mouth and throwing a goat in the moon's gravity. I have to finish, it's time to take my medication. ....ze sbírky básní Mísa vymyšlených ryb /2016/V tuhle chvíli ti píšu z Měsíce. Lubomír Tomik V tuhle chvíli Ti píšu z Měsíce, zdá se ,že zde nejsou žádné ruské základny, sýr je místy rozbředlý a není větší rozkoše, než po sobě házet drobty kráterního lérdaméru, chytat je do úst a metat kozelce v měsíční gravitaci. Musím končit, je čas vzít si své léky. ....from the collection of poems ,,Bowl of Fictional Fish" / 2016 /
Fashion.
Isolated exploding candle.
Izolovaná vybuchující svíce. Lubomír Tomik Bandité stojící na rozpálených kopcích, v kaňonu, jímž vedla trasa Targa Floria, odhodili pistole, nože a vrazili si prsty do očí oslněni Tvou krásou, zavřela jsi kryt motoru, zaclonila dlaní pohled do dálky před Tebou, usedla za volant a otočila klíčem v zapalování. Předení čtyřválce naplnilo polední horký vzduch, Myslím na ten okamžik Indigově zbarvený Líně plynoucí vesmírem, Určující polohu tělesa Jenž přiloží ruce na hrdlo plné Iracionálních myšlenek, Jenž sevře tlačí více a více Izolovaná mnou, vybuchující svíce.Isolated exploding candle. Lubomír Tomik Bandits standing on hot hills, in the canyon she led Targa Floria route, they dropped their pistols, knives and stuck their fingers in their eyes dazzled by your beauty, you closed the engine cover, shielded gaze into the distance, in front of you, she got behind the wheel and turned key in the ignition. the spinning of the four-cylinder filLed nOon hot air, i think of that moment, indigo colored, VEry much lazilY flOwing throUgh space, determining the position of the body, puts her hands on his throat Full of irratiOnal thoughts, which gRips pushing morE and more isolated by me, foreVER exploding candle.
Čteno pro Tebe, 19.1.21, v exponátu letadla L-610 , společnosti KovoSteel , ve Starém Městě
On the slopes of the midnight mountain.
On the slopes of the midnight mountain.
Lubomír Tomik
They met
on the slopes of the midnight mountain
in the shade of charming pine trees.
She took the seams of his skin,
she undressed her and threw her away,
he took the seams of her skin,
he undressed her and threw her away,
They then sat back to back,
waited,
to wolves,
will come closer.
….from the collection of poems ,,Bowl of Fictional Fish" / 2016 /
Nesmí se cestovat…aha.
Co takhle se zítra vydat na Balaton, načíst tam nějaké věci, nafotit pár záběrů, natočit video, podívat se Bohyni do očí, proč ne ? Nesmí se cestovat…aha.
Jedu. Zítra.
Crowleyho Tarot právě promluvil jasnou řečí. Učím se vykládat karty několik měsíců a NIKDY mi tahle karta nevyšla, NIKDY.
Samozřejmě, z cesty bude dobrodružná fotoreportáž, do určité chvíle, bude něco… něco jako
Jazz girls.
Jazz girls.
Lubomír Tomik
jazz girls
they laugh
they will dance
will dance
dance
they will fall,
over
edge of reality
Džezové dívky. Lubomír Tomik džezové dívky se smějí odtančí odtančí odtančí přepadnou, přes okraj reality
Pro pár…piškotů navíc.
Historie bombardování.
History of the bombing.
Lubomír Tomik
Her thighs rubbed against each other
like falling minarets,
she whispered from sleep,
she told stories to herself in dreams,
some were true,
some fictional
and some tasted
like a grain,
grain of
well roasted coffee.
Historie bombardování. Lubomír Tomik Její stehna o sebe třelajako padající minarety,šeptala ze spaní, ve snech vyprávěla příběhy sama sobě, některé byly pravdivé, některé smyšlené a některé,některé chutnaly jako zrnkodobře pražené kávy.
…made of words…
„The syntactical nature of reality, the real secret of magic, is that the world is made of words. And if you know the words that the world is made of, you can make of it whatever you wish.“
― Terence McKenna
Třetí expedice s Paulem Speckmannem.
Vyšlo slunce, jemný lehký poprašek nového sněhu pomalu roztával, vyrazili jsme, těsně před odjezdem mi na sníh vypadla mince z Čachtic ….
Na zasněžených loukách podél cest se pásly ovce, po cestě do Bzence jsme se bavili o komplikacích, které podělaný Covid přináší. Nejen běžný život, též živé hraní, festivaly, to vše nevypadá vůbec dobře…. byli jsme tam a byla to expedice mezi žraloky,
přímo sem, do Studio Shaark
pak se Paul a zvukový inženýr Pavel dali znovu do práce, sehraná dvojka,
Podařilo se nahrát další tři songy. Nové album už má název, songy mají jména, celé to vzniká ve zvláštní atmosféře kvůli viru.Nejdříve jsme se všichni bavili o uzavření hranic v Německu pro letecký provoz, najednou Paul zpívá do mikrofonu : -,,Closing in the darkness!- . Rogga Johansson složil hudbu k jejich společnému , ne prvnímu, albu a první, co mi melodie připomněla,byl vzdáleně podobný rytmus…Sepultura, časově někde kolem alba Chaos A.D., hudebně je to opravdu pecka, pomalé, agresivní, ale chvílemi i ,,rozjásané“ v dobrém smyslu slova, vidět usmívajícího se Paula v nahrávácí místnosti s úsměvem pokyvujícího do rytmu…k nezaplacení. Být s Tebou v kontaktu… k nezaplacení. Ukazatele na zelených stupnicích splnily svůj úkol, usedly. Pak se nahrávaly vokály, Paul trval na každém slovu, vyzobávaly se nepovedené rozinky z předchozího songu, pár nepodarů se našlo a byly upraveny k dokonalosti..to správné slovo zní : Perfekcionismus.
Stále jde o chytlavou muziku, Paulovi spolupráce s Johansonem vyloženě sedí , nové skladby by se mohly jednou stát klasikou a znovu, to že se vztahují k situaci ve světě….Guinea pigs in human form ! Yes.
Bylo hotovo, ovšem….
… poblíž se nacházel nečekaný nástroj, kterého jsme si nevšimli, upozornil na něj až Pavel a
…Nový cimbalista, pan Paul Speckmann!
Tedy příště…do finále , poslední dva songy. Někdy se dostaneme k věcem o nichž cítíme , že jsou více než dobré, že jsou vyjímečné, tohle je jedna z nich, celý projekt je hodně přístupný pro každého, chtělo by to dobrou propagaci a nepropásnout šanci, album by mělo slyšet co nejvíce lidí…Beneath the bleeding sky !!!!
Pořád se učím, pořád, pro mne je celý úžasný zážitek okořeněn pocitem, že se s Tebou o nahrávání můžu bavit.
https://midianpoet.com/2021/01/20/second-tour-in-studio-shaark-today/
Tehdy jsem se vracel autem od Tebe.
Vracel jsem se od Tebe. Lubomír Tomik Vracel jsem se autem od Tebe, myslel na milion věcí, ne na cestu, postupně zmizela,ztratila se v lese ,zúžila se do křivky EKG a když jsem projel kolem osvětlené kapličky, jako někde v průsmyku Borgo, zastavil jsem, díval se to tmy před sebou a uvědomil si, že Tě miluji. I came back from you. Lubomír Tomik I was coming back by car from you, thought of a million things, not on the road, gradually disappeared, lost in the woods, narrowed into the ECG trace and when I drove by around the lighted chapel, like somewhere in the Borgo Pass, I stopped, watched the darkness ahead and realized, that I love You.
Živě ze Studia Shaark z Bzence right now!!!
Nature loves courage.
„Nature loves courage. You make the commitment and nature will respond to that commitment by removing impossible obstacles. Dream the impossible dream and the world will not grind you under, it will lift you up. This is the trick. This is what all these teachers and philosophers who really counted, who really touched the alchemical gold, this is what they understood. This is the shamanic dance in the waterfall. This is how magic is done. By hurling yourself into the abyss and discovering it’s a feather bed.“
― Terence McKenna
Černý uhel touhy. Black charcoal of desire.
Black charcoal of desire. Lubomír Tomik Black charcoal of desire, hot as a potato pulled out of the fire, word from the heart of You, from the burned eyes, from my eyes, which you wore, just thrown in pockets.
Černý uhel touhy
Lubomír Tomik
Černý uhel touhy,
horký jako brambor
vytažený z ohně,
slovo z plamenů Tebe,
z očí vypálených,
z mých očí,
které
jsi nosila ,
jen tak,
pohozené po kapsách.
Šlechtična.
And I say to my people´s masters:
„And I say to my people’s masters: beware, beware of the
Thing that is coming, beware of the risen people, who shall
Take what we would not give.
Did ye think to conquer the people, or that law is stronger
Than life and than men’s desire to be free?“
[―Padraig Pearse, „The Rebell“]
House.
Ve stínu. In the shadows.
Vlci kroužící kolem letadla, do budoucna, co kdyby fantastická železná zvířata obživla a gorilla odjela na kyberpunkovém koni za zvuků plácání uší slonů a gejzírů šílících vorvaňů?
In the shadows.
Napsal, pro Tebe, Lubomír Tomik
She took another wet bloody patch of meat,
she rubbed it on both sides with a mixture of pain, desire and confusion,
sea urchins, porcupine needles,
packs craving the smell of prey,
reach into the heart, whisper:
Rusty wolf,
very beautiful
gateway for the defeated,
swaying censer,
photo trigger of my eyes.
Give up darling, tribute to poetics,
because what keeps us alive than our fantasies crumbling to pieces
outlines of reality:
Nothing,
than beauty
nothing but pain
tummy of the thumb passing through the sharpened edge of the razor.
Now,
coast,
coast of mind in flames,
every thought of you is a viking raider waving an ax,
tasting with a ladle from the cauldron of Macbeth’s witches,
a glass of wine from the walled cellars,
love of verses,
thousands of scents of Arabia.
PS LT: In the shadow it is called because a girl who rubs a mixture of thistle and other herbs pieces of raw meat, while depicting a trap for a pack of wolves, stands on the edge of the forest, in the shadow. Even in the shadow of thoughts, trying to separate reality from fantasy, but everything merges into one.
PS LT II: I try to write here in English as well, because I still believe in the possibility that you can take a brief look YOU … and because of that I will do my best if it happens.
a česky…..
Ve stínu.
/Pro Tebe/
Lubomír Tomik
Vzala ještě mokrý krvavý flák masa,
potřela ho z obou stran směsí bolesti ,touhy a oměje,
jehlice mořské, jehlice z dikobraza,
smečkám bažící po vůni kořisti,
šáhnout do srdce , zašeptat:
Rezavá vlčice,
nádherná velice,
slavobrána pro poražené,
komíhající se kadidelnice,
fotospoušť mých očí.
Vzdej miláčku, hold poetice,
protože co náš drží naživu než naše fantazie rvoucí na kusy
obrysy reality :
Nic,
než krása,
nic než bolest,
bříško palce projíždějící ostřeným okrajem břitvy.
Teď,
pobřeží,
pobřeží mysli v plamenech,
každá myšlenka na Tebe je vikingský nájezdník mávající sekerou,
ochutnávka naběračkou z kotle Macbethových čarodějnic,
pohár vína ze zazděných sklepů,
lásky veršotepců,
tisíce vůní Arábie.
PS LT: Ve stínu se to jmenuje proto, že dívka , která potírá směsí oměje a dalších bylin kusy syrového masa, když líčí past na smečku vlků, stojí na okraji lesa, ve stínu .Ovšem i ve stínu myšlenek, snaží se oddělit realitu od fantazie , přesto, vše jí splývá v jedno.
The Witch Hunt . Úhel pohledu.
Demo cd Master, sign by Paul Speckmann , autor obrazu Dívka na schodech filmovky -Luděk Kouřil, v záběru fotoaparátu, v úhlu pohledu, nohy Black Widow, srdce servíruje Julia, žena Franka Cottona, cenobité ženského pohlaví.
V 10.30 dopoledne.
Crowleyho Tarot na spojení několika událostí, o nichž jsem Ti včera psal.
Uvidíme. Kartu jsem otočil v 10.30 dopoledne a necháme čas, ať ukáže.
Eso pohárů je symbolem otevřeného srdce, naplněného čistotou a důvěrou. Modrý pohár, jenž karta zobrazuje, naznačuje, že se jedná o duchovní srdce, které jako svátý Grál dlí v našem království citu. Vládne tu stav citové celistvosti, kterou představuje duha, jejíž odraz ilustruje schopnost vyjadřovat city a pocity navenek v souladu s tím, jak je skutečně prožíváme uvnitř. Eso pohárů symbolizuje citovou rovnováhu, která je zapotřebí k tomu, abychom mohli účinně utěšovat, podporovat a uzdravovat nejen sami sebe, ale i ostatní. Schopnost citově pečovat o sebe stejně jako o ostatní je symbolizována paprskem světla, který proudí středem poháru.
Je to obraz ničím nepodmiňované lásky, jež čerpá sílu sama ze sebe, jak to naznačují ucha poháru omotaná hady. Srdce plné důvěry znázorňuje lotosový květ, který svůj růst i dobu, kdy se má rozvinout jeho květ, nechává zcela na přirozeném cyklu přírody. Důvěřující srdce nemá snahu nic urychlit, ani se nepokouší do přirozeného chodu věcí zasahovat, nevzdoruje, nemá potřebu se před ničím bránit, ani se ve svých projevech držet zpět. Láska, z jejíž podstaty vyvěrá pramen moudrosti, se projevuje jako schopnost důvěřovat, tedy odevzdat se, bez potřeby příliš se podbízet nebo se chránit, což je symbolizováno přirozeným procesem rozkvétání lotosového květu.
Eso pohárů představuje připravenost projevovat city v jejich celistvosti a naprosté důvěře bez potřeby získat nad situací kontrolu.
,,Time struck with his hands.“ a poem read in a moving train, yesterday, for You.
Time struck with his hands.
Lubomír Tomik
„He was looking right in front of him,
he made a soft buzzing sound
and time struck with his hands. „
How I would like to take bus
and he saw you beating time with your hands.
Whipping sea onions can begin!
Odbíjel rukama čas.
Lubomír Tomik
,,Díval se přímo před sebe,
vydával tichý bzučivý zvuk
a odbíjel rukama čas.“
Jak rád bych jel tím autobusem
a viděl Tě jak odbíjíš rukama čas.
Mrskání mořskými cibulemi může začít!
My first 3D picture of You…
Mokrý písek. Wet sand.
Recorded on November 28, 20 in Lenka Karhanová’s Studio in Uherské Hradiště.
Lectured by Lenka Karhanová / pseud.Magdalena Verneová / http://www.lenkakarhanova.cz
Written by Lubomír Tomik.
From the my collection ,, Večeře u Minského a jiné básně“ / 2016 /
Mokrý písek Do díry v mokrém písku dej oprátku kus ruky s dýkou v pěsti, a ještě něco tam přidej, něco ze své duše tresti. Voda vystoupá výš, vše jen sobě ponechá, zamkne svou skrýš . Dívka, žena , stařena Opona teď stržena. Ó, to Velké Neznámo. Už napořád, jsme v bezpečí. Wet sand. Lubomír Tomik. Put a noose of your hand , with a dagger in your fist, in the hole in the wet sand. And add something else there Something of your soul punishment. The water rises higher, he just keeps everything to himself, locks his stash. Girl, woman, old woman, the curtain is now torn down. O, the Great Unknown. Forever, we are safe.
Horned mind.
Matyášova brána dnes.
Matyášova brána – spíše rekonstrukce původní středověké brány, původní brána tzv. „zadní“ či později „shořelá“ (zbourána po požáru roku 1609)
http://www.slovackemuzeum.cz/doc/205/
Na…
… rádiu RockMax právě hraje Cradle of filth -Nymphetamine a vědomí, že to náhodně posloucháme spolu přes sto kilometrů mne dovádí k šílenství
Při natáčení přišla o nalepovací obočí.
Budoucí přístav Staré Město na řece Moravě…
…viděný z uhánějícího vlaku.
Katolický žralok.
Překvapení.
Překvapení. Lubomír Tomik Stín sbíhající se do linií sebeklamu, vrah i své oběť, anděl s kápí Ku -Klux -Klanu , na všechno jsi odpověď. Tvé srdce, blankytný mrak, na zamračeném nebi s větrníky tornádové oblohy, Tvé srdce, bezuzdný meteor podzimních plískanic. Cinknutí blesku. hřmot hrotu, úder tulipánem do gongu v mlžných horách, ukřižovaný zvuk, když se podívám do Tvých očí- překvapení, na náhodou nalezené, rozesmáté fotce Tebe, Tebe. Ty Ty Ty Ty Ty Ty Ty Ty TYO You You You You You You You You
Surprise.
Lubomír Tomik
A shadow converging on the lines of self-deception,
the killer and his victim,
angel with a hood of the Ku Klux Klan,
you are the answer to everything.
Your heart
azure cloud,
in the cloudy sky with tornado sky pinwheels,
Your heart
unbridled meteor of autumn sleet.
Flash fires.
the roar of the tip,
a tulip strike a gong in the misty mountains,
crucified sound
when I look into Your eyes-
surprise,
found by chance,
laughing photo of you,
You.
Kutil domácí…
Supermarket in California.
Když jsem se učil před lety kreslit tužkou…
Peoytl likes sound … Read underground in the basics of the basilica in Velehrad, for You, real underground.
Za dvacet let uvidíme….sílí, roste, mohutní
Recommended music for reading
Peyote likes sound.
Lubomír Tomik
On the way here, on the way here, on the way here,
dress off the buttons, took a step aside and the train numbered the screen
to a cluster of pixels and you were a little angry, there was no reason
a little frown,
it makes You different.
I walked under the constellation Cygnus in those few days,
desire of hope ,disappointment with rage, gratitude ,snail , kiss bruises.
You have everything and I have nothing,
I am a knight from place castle Emptiness,,
crazy man with a wooden sword.
He took a step aside, two man stand at Jack Keouac’s grave,
he was weathered, the sky under a cloud,
black was the color of the cat,
sad face.
You are my deep rose,
we are bound together,
by the web of constellation.
From the upcoming collection of my poems Map of the continent of Your heart. Read and recorded 11.12.20 in the foundations of the basilica in Velehrad, with permission, officially.
For You.
Turnip.
17.12.20 čtu na zámku Napajedla, v holandském pokoji, svou báseň ze sbírky Noční stěhováci /2019/
Pro Tebe.
Turnip.
Lubomír Tomik
I sent you two hundred years old
romantic letter -
But maybe I should
pierce the heart with a knife,
pieces of body
send a crushed carriage with a whip crackling,
in an envelope with two detectives on lips.
Address: You, deep lakes.
17.12.20 I read at the Napajedla chateau, in a Dutch room, my poem from the collection Night movers / 2019 /
For you.
Turnip
Lubomír Tomik
Poslal jsem Ti dvě stě let starý
romantický dopis –
Ale možná jsem se měl
opíchat nožem do srdce,
kousky těla
poslat rozkodrcanou bryčkou s kočím práskajícím bičem,
v obálce se dvěma detektivy na rtech.
Adresa : TY, jezera hluboká.
Newton.
Elliott Spencer by night.
Otoč to na Mnichov, vysvětlení. Turn it over to Munich, explanation.
Chci aby se lidé na pár minut zastavili a poslechli si Otoč to na Mnichov. Uvědomili si ,že v těch hrůzách kolem nejsou sami, jsme v nich všichni….z komatu po nehodě jsem se z normálního světa probral do noční můry, kdy je všechno najednou jinak…., fantazie je meč i štít. Hranice reality mizí. Pod povrchem je bolest, ovšem i dobro, za všechno se přesto platí.
I want people to stop for a few minutes and listen to Turn It Over to Munich. They realized that they are not alone in the horrors around us, we are all in them …. From a coma after an accident, I woke up from a normal world to a nightmare, when everything is suddenly different …., fantasy is a sword and a shield. The boundaries of reality are disappearing. There is pain beneath the surface, but also good, but everything is still paid for.
My Winter Witch.
My Winter Witch.
Lubomír Tomik
As space-time is curved by matter,
I am curved by You.
You're driving me crazy.
In the distant snowy mountains,
quiet valleys,
tree may have fallen to the ground laden with ice,
tree.
Maybe,
someone heard it,
maybe not.
It's still you,
my Beauty Winter Witch.
Turn it over to Munich.
Turn it over to Munich.
Lubomír Tomik
The barrel of the pistol was an antler cake,
the barrel of the pistol was a ticket to the ending show,
the relentless itching of the skin dominated the cockpit,
backrests soaked with malice.
The parked crocodile set off,
he ran after the prey,
hungrily.
Girl,
a girl
my darling,
you are his sharp tooth
you are his clenched jaw,
you are everything and more.
Oxygen jellyfish above me,
they descend to the surface,
mischievous devastation.
Turn it over to Munich,
turn it over to Munich,
turn your eyes to me,
turn it around.
When the engines shut down,
we are just uninvited guests on the Baalbek terrace, applauding.
Turn your life to Munich,
devastating distraction,
Your beauty is boiling oil,
flowing down the walls,
squeaking skin, dancing in flytraps.
Turn it over to Munich.
She smiled, pulled the pilot lever toward her, the machine headed for the cool, freezing height,
transiently
and vigorously.
Air… is not needed when I can breathe You,
You.
Something is hidden in the perception of time,
something is hidden in the perception of time,
stray root.
When the darkness opens,
engulf us,
we will go despite the time of laughter, we will go to the grove of Persephony,
light rhythmic chants on the lips.
You came down to me,
from the star.
Turn it to Munich or not!
Turn it to the moon,
we hang ourselves in a balloon basket on his crescent,
we will spend our lives there, it is ground to dust,
stray root,
by swallowing the beating heart of the weasel,
one can be closer to the Goddess,
Goddess,
Thee.
Thee i worship now.
I wrote this poem for You, for reading in a special, special place.
Otoč to na Mnichov.
Čtu pro Tebe uvnitř exponátu letadla L-610 z připravované sbírky Mapa kontinentu Tvého srdce.
Půlka ryby na ledu, lodě v sevření.
Stufio, vládce bočních uliček.
Stufio, vládce bočních uliček.
Lubomír Tomik
Krátce po konci války
připlouvají od Vídně
tři
čtyři
za den
většinou nahé a svázané do kozelce,
ruce u krku,
nepohřbívají je.
Pouštějí je po proudu dál,
jako nějaké nafouklé a bledé,
tajemné,
loďky na hraní.
Stufio, ruler of the side streets.
Lubomír Tomik
Shortly after the end of the war
they come from Vienna
three
four
per day
mostly naked and tied to a goat,
hands around the neck
they do not bury them.
They let them go downstream,
like some puffy and pale,
mysterious,
toy boats.
Útržek nechtěně zachyceného rozhovoru.
Útržek nechtěně zaslechnutého rozhovoru dvou postarších chlapíků.
Rozhovor.
-Teď přece není přestupný rok.-
-Tóóóóóóóóó…. si enom myslíš!!!!-
Mezitím muž u studny v Samaří.
Autor obrazu ,,Studna v Samaří“ ,Luděk Kouřil, plus cenobité .
Second tour in The Studio Shaark today.
Minulý týden jsem měl jedinečnou možnost být osobně u Paul Speckmann ve studiu… – Midian Poet , podařilo se nahrát kvalitní hudbu, na níž dnes Paul pracoval dále.
Na počátku bylo Slovo, pak hudba, na počátku bylo Studio Shaark prázdné
…pak za stůl zasedl zvukový inženýr Pavel
a v nahrávací místnosti začal řádit Paul.
Znovu věnoval pozornost každému slovu, každé řádce textu, načasování, frázování,melodii slov
..bylo to jako by nahrávací místnost byla najednou pumovnice bombardéru B-52,
která se otevřela, chrlící místo pum a kazetových bomb jeho slova…
…v zelenavém světle monitorů dostával Paulův hlas jiný rozměr, melodické pasáže, trojité vokály zněly místností.
Podařilo se nahrát další dva nové songy , song Guinea pig in the human form byl, i když se to nezdálo možné, ještě vylepšen. Slyšel jsem skladbu Beneath the bleeding sky před finálním mixem, je to hudba mimo žánry, má potenciál oslovit větší okruh posluchačů, chtělo by to pořádnou propagaci.
A tak se nahrávalo ,poslouchalo nahrané a znovu,znovu, znovu, kdo si myslí, že to není dřina, velice se plete.
Najednou bylo hotovo, hodiny uběhly jako minuty, čas úplně ztratil význam.
Pro mne to byla další lekce, Paul je nejen zkušený zpěvák, textař a hudebník ,ale i dobrý učitel.
Na nové album se upřímně těším.
Sakrální stavba.
Z připravované sbírky Mapa kontinentu Tvého srdce. Pro Tebe.
Sacral structure. Lubomír Tomik Gregory Peck ate bread with chives and fell on the grass, the machine of small irregularities went into full swing, my Memsáhib smiled somewhere in the distance and on the gates of the sacral building it went out, pinned to a dagger, through and through, my heart. Lights came on in the British Museum, my breath and Peck, on back, whispering words: Lion mane, Lioness eyes, even though what I have done to you hurts the most, there is no excuse for what a bitch I was. When you ever go around, I'm here, my current address is: BOLESKINE.
Román pro Tebe, kapitola padesátá sedmá.
A za ruku jsem držel astronautku Petersovou.
Lubomír Tomik
Kapitola padesátá sedmá.
Stíny Harta Cranea. Dopadení !
Edward Bengt v přestrojení proniknul k nástupišti do rychlíku Londýn- Paříž. Právě stačil u nádražního východu zadržet lupiče Davida Hamiltona, zvaného též Librový Davídek s jedním okem vzadu, který v přestrojení za jeptišku prchal zpět do zamžených londýnských ulic.
Okolostojící čumilové, porůznu stojící páry a všichni se usmívají. V Mexiku jsou sopky a spousta kaktusů.
Před moderními činžáky nekonečné řady automobilů. Majitelé je láskyplně leští, rytmicky. Ze všech činžáků najednou vyběhnou vřískající manželky a jejich dítka a ženou se do vozů. Všude jsou košíky a tašky ze supermarketů.
Termiti jsou tropičtí mravenci a toto je jejich město, jejich dům. Termitiště. Jak vidíš, je právě tak nádherné a krásné, jako je velké. Dokázali je postavit všichni ti termity , co zde žili od minulosti až dodnes. Zítra se vylíhnou další termiti, noví a rodný dům jim bude malý. Myslíš, že jej zboří, aby si postavili jiný, krásnější a větší?
Edward Bengt byl za ten úspěšný zásah okamžitě povýšen a obdržel od Královny vyznamenání za statečnost. Policejní komisař Sullivan byl povýšen na policejního prezidenta. Bylo to se skřípěním zubů, to se muselo Sullivanovi nechat.
Hned druhý den vyšly Timesy s palcovými titulky .
Odpoledne se pak před Justičním palácem seřadil dav lidí, začal zpívat a dožadoval se propuštění Davida Hamiltona zvaného též Librového Davídka s jedním okem vzadu.
Dav skandoval: To- jsou- na-ši -li-dé ! To jsou na-ši li-dé! Vraťte nám je zpět!
- listopadu otisknul Le Figaro článek.
26.listopadu jej převzaly i londýnské Timesy.
Psalo se v něm : – Pravda je na pochodu a nic ji nezastaví!
Nechte znít zvon svobody od Skalistých hor v Kolorádu !
Nechte znít zvon svobody od rozeklaných špiček Kalifornie!
Ať zazní zvon svobody z každé vesnice a každého města a z každé samoty, nakonec budeme moci urychlit den, kdy všechny boží děti, černí, bílí, židé ,křesťané a muslimové, protestanti a katolíci, se vezmou za ruce a zazpívají ten starý spirituál:-Konečně svobodni ! Ó Bože, konečně svobodni ! Konečně jsme svobodni!-
Indiáni z Potosí byli oblečeni v krátké kožené kalhoty, plátěné vyšívané kabátky a na hlavách měli kožené klobouky z kozí kůže podobné přilbám. Vypadali jako hastroši. Prohlíželi si hliněnou tabulku, kterou jeden z nich přinesl z pralesa. Na hladkém rubu byly anilinem namalovány aymarské ideogramy. Zachycovaly známou bajku k oslavě Ekkeka, která začínala takto:
Když vlaštovčí křídla ševelí oblohou,
dozajista španělskou,
bledý měsíc pluje po obloze
dozajista blankytnou.
Když růže vykvete a trn Tě potrestá
pak už jen Ty
a dlouhé procházky po bulvárech Paříže,
s Tebou,
ruku v ruce.
V rohu místnosti seděla asi osmnáctiletá indiánka, částečně za stolem, na tváři se jí míhaly stíny svíček, sledovala nás očima, z nichž zářily – stíny Harta Cranea !!!
Vtom zaslechla vzdálený lidský pláč.
Vyhaslé ohniště se černalo na břehu, zalité měsíčním světlem.
Vespod, v jeho popelu, ještě dlouho do noci dohasínaly malé rudé řeřavé uhlíky.
A daleko na temném oceánu, na divokém moři, bylo ticho a tma.
Někde jsi byla Ty a ve tmě, ve tmě zářilo světlo.
K O N E C
Provazochodec v jednu v noci.
Zima v zahrádkářské kolonii.
Enjoy the silence!
All I ever needed,
Is You, in my arms
Román pro Tebe, kapitola 56.
A za ruku jsem držel astronautku Petersovou.
Lubomír Tomik
Kapitola padesátá šestá.
Je libo nějakou tajemnou výpravu, nebo něco podobného ?
-Je čas.- Rozhodným pohybem odstrčil Tata Iwi nedopitou sklenici svého pralesního dryjáku.
No to je vesnice. Nikdy jsem takovou neviděl a ani jsem neměl tušení, že takové vesnice můžou být.
Okrouhlé zčernalé domy bez oken trčí na kůlech a pod nimi je všechno možné: jakési obrovité hrnce,koryta, rezavé kotle,dřevěné hrábě,lopatky…mezi domy je udusaná hlína, tak ztvrdlá,že se až leskne. A kam se podíváš- sítě. Suché. Co se do těch sítí loví, to nevím. Napravo je bažina, nalevo je bažina a moře ? Moře smrdí jako žumpa,jako by hnilo tisíce let. Sever. Divočina. A obyvatelé, to se ví, nikde.
Jasné bylo jen jedno. Vpředu číhala smrt.
Najděte mi nějaký román který jsem nečetl! Poručte doktoru Mayovi,aby vzkřísil Vinnetoua, podlá kulka Siouxů ho srazila a Buffalo Bill zestárnul. Duch prérie letí, letí a ani se nedotýkají kopyty koní stepní trávy a laso syčí ve vzduchu. Uff. Uff.
Proč se jen říká -listopad?
Stromy jsou již dávno holé a nezní pád kaštanů.
Tata Iwi se procházel ulicemi zdemolovaného Londýna. Nevěděl o tom. Pro něj to byla jen další vesnice. Další trosky, jizvy na tváři světa, které se brzy zahojí, až je skryje vegetace…
Spěchám.
Napsal jsem slovo spěchám.
Nějakou tajemnou výpravu ? Dejte mi s tím pokoj.
Náhle ho příkře zamrzelo, že odmítl pomeranče.
Začala pracovat termonukleární vrtačka.
-Zavři ty dveře!!!-zaječela Bobby. Neozvala se žádná odpověď. Otevřela děsivým klíčem. -A tam…-blondýnka si přitiskla ruce k hrudi a její vlasy vlály a pak udělala efektní pauzu. Američan si otevřel novou láhev Coca -coly a vypil ji aniž ji odtrhnul od úst. Anýz.
-A tam…. tam…-pokračovala blondýnka.
-Mon-mon -monsieur?-
Třeštil oči do zdi,jako by čekal až se rozestoupí. Došel jsem k němu a položil mu ruku na rameno. Rychle se přestal třást. Nechal se pokorně odvést. Zděšení z něj vyprchalo a do lišáckých očiček se vkrádala mazanost. Chvilku mě zkoumal a pak opatrně začal fistulovým hláskem:- Že nevíte kdo jsem, monsieur?-
Tvářil jsem se povzbudivě.-Nikdo to neví.- Páchnul zastaralou špínou ,nedostatkem péče a spiklenecky mrkal levým okem.
Bzukot počítaček splynul v jediný souvislý zvuk,připomínající zvuk cirkulárky, která řeže suché dříví.
V reproduktoru náhle zapraskalo, ozval se smích.
Na obrazovkách lokátorů houstnul soumrak.
Přistoupil k pultu a zmáčknul knoflík. Na věžích v rozích startovní plochy se zapnula červená výstražná světla a rozhoukala se startovní siréna.
Konec kapitoly 56.
Žádné trouby před Jerichem.
…pro Tebe.
I’m desperately calling www.poetcafe.com in Belgorod,Russia!!!
I’m desperately calling poetcafé.com, please SluSlo contact me, mail : lubomirtomik@seznam.cz , I can’t find any contact for You.
I have suggestion for you, thanks !
In the palace.
In the palace. Lubomír Tomik She came home, she came back, satisfied, unlimited, she was a goddess. Sky above the palace is clear, the clouds have already withdrawn. Looking at your photo is like waking up every morning with eyes blindfolded, in front of the execution squad, every morning, you will condemn me to life again, without you. Without you, she came home and left again, in the palace.
Román pro Tebe, kapitola 55.
A za ruku jsem držel astronautku Petersovou .
Lubomír Tomik
Kapitola padesátá pátá.
Otakar .
Seděl v motorovém člunu naloženém šesti muži a deseti brokovnicemi a třemi tisícovkami amerických dvanáctikalibrových černých střel, který prskavě plul kanálem, který klidně mohl být Baťův kanál tady u nás doma, jen v jiném čase.
Přemýšlel jak se jen dá Kleinovi vysvětlit,že skutečnou budoucnost jeho generace předpověděla skupina moderních básníků,které Klein v životě nečetl a nikdy číst nebude ?
Věděli, že všechno je ztracené.
-Věci se rozpadají, jen anarchie zaplavila svět…-
Stovky netopýrů ! Zřídkakdy se odvážili dál než do výšky mostu. Nad bahnem zaneseným korytem kanálu bylo asi hodně hmyzu,protože netopýři poletovali v divokém a tichém mihotání v celých hejnech,ba, ve stovkách kusů přímo nad nimi, mezi nimi.
Většinu času muži chodili v džungli a hlídkovali,jak ve dne , tak v noci,průběžně zastavují, dělají přestávky na jídlo a spánek a vždy polovina mužů hlídá, a to náhodně, jak se veliteli chce a jak se mu to hodí.
Pokud proniknou do pralesa měli jen nepatrnou šanci na přežití. Člověk by byl bloud, kdyby se chtěl i jen jediným výstřelem z pistole v zadním traktu domu v Římě připojit ke smečce explozemi posedlých pyromanů.
Blížili se k nám . Tata Iwi nás sledoval.
Rozestavili jsme se po obou stranách řeky.
Otakar Vlček a jeho kumpáni pluli přímo do křížové palby.
Hleděl do tmy před sebou.
Jen občas se na břehu mihlo ubohé tábořiště Korjaků se začouzenými jurtami,ještě vzácněji zasvítila v džungli světla vesnic.Když člověk přistane na břehu,vrhnou se na něj psi,přiběhnou lidé.
V předním prostoru na přídi člunu se uvelebili staří vysloužilci a mastili karty. Serjoža Blinov dostal mořskou nemoc. Ispolatov se podíval do mladíkova zeleného obličeje a rozvláčně řekl- Ty vypadáš…Serjožo!-
Byli neskonale zákeřní, útočili jako někteří jedovatí hadi, bez zachřestění,bez zasyčení. Student si přihnul z láhve.
Donekonečna ubíhá říční proud.
Ryby v něm , mají chladnou krev ,ale jejich láska je žhavá.
-Už nepatřím do starého železa, dnes je jeden z nejkrásnějších dní mého života!!!-pomyslí si Otakar.
První kulka mu hvízdla u ramene a vyrazila mu chomáč srsti z oděvu.
Po hmatu bleskurychle uvolnil brokovnici.
Bylo pozdě.
Kulky křižovaly noc a výkřiky zasažených mužů rvaly temnotu na kusy. William pálil salvu za salvou a v odpověď se ozýval řev bolesti.
Serjoža Blimov padl do vln. Ispolatovo tělo leželo přes zábradlí jako nepotřebný kus mokrého hadru. Student,Rozumek a Upejpavý miláček byli bojem nasyceni a zmizeli v křovinatém loubí,kde po nich zůstal nažluklý zápach.
Člun plul bezmocně dál. Otakar se posilnil lokem z benzínové pumpy aby se zásobil močí onoho pekelného psa,který poháněl jeho amokem posedlý mozek.
Obloha se naplnila řevem. Obloha se naplnila hromových výbuchem.Příboj vstoupil do atmosféry.Brzdící manévry se astronautce Petersové nepodařilo zvládnout díky lsti ostnavců a tak když jsem zvedl oči ke hvězdám, žádné tam už nebylï.
Temná silueta Příboje zakryla všechno.
Nebyl kam utéci.
Antény Příboje mířili přímo na Otakara . Obrovitý hvězdolet se s burácením snášel k zemi. Jako převrácený osmipatrový dort se řítil na toho nešťastníka.
Na druhé straně jsem je všechny spatřil. William, Bobby, Suzanne.
Bobby se tiskla k Williamovi.
Zavřel jsem oči vteřinu poté,co jsem uviděl Otakara Vlčka,který se právě s ohromeným,nevěřícným výrazem stal na chvíli nejpodivnějším motýlem ve sbírkách světa.Antény Příboje ho na kratičký okamžik proklály skrz naskrz.
Má mysl se pustila do vytváření klíčů k časoprostorovým dveřím,neurony putovaly po informačních dálnicích,bělmo se mi vetřelo do zavřených očí.
Poslední vjem.
Exploze Příboje a tlaková vlna která mi pomohla otevřít jednu z časoprostorových západek .
Za ruku jsem držel astronautku Petersovou.
Zachránili jsme se.
Konec kapitoly 55.
Román pro Tebe, kapitola 54.
A za ruku jsem držel astronautku Petersovou.
Lubomír Tomik
Kapitola padesátá čtvrtá
Mistři rizika- dokončení.
Někdy se mu zdálo, že všechno špatné skončilo v těch špatných časech, které už minuly. Ale stane-li se něco, co ho vzruší a oddělí od nenávratné minulosti, pak se život znovu zaskví závratnými barvami jako onen karneval, který utichnul na prahu zralosti.
-Ale nechci lhát. Ano. Život se se mnou pořádně vláčel po Aljašce.-
-Co jste tam dělal ?-
-Věřte mi , dělal jsem si co jsem chtěl.-
-Člověk by si myslel,že jste byl na Klondiku v době,kdy tam řádila zlatá horečka.-
Tata Iwi odpovídal ochotně.-Klondike…ten snad ani nestojí za dobré slovo. Tam bylo mnohem snažší narýžovat bednu zlata než zbohatnout a nezkápnout přitom. Pušku jsme nedali z rukou ani na okamžik. Když někdo zaklepal na dveře naší chatrče po západu slunce,začal jsem nejdřív střílet a teprve pak jsem se ptal kdo je tam. To nebyla zlatá horečka…spíše krvavá. Nedovedete si představit jak surový může být kulturní člověk, když ho omámí touha po mamonu.-
-Promiň, já nerada,miláčku.-řekla Suzanne a zakroutila mu ručníkem nosík.
-Nemyslel jsem na to co dělám.- William mlčel.
Ta stará,známá, sladce drsná vůně, kterou jsem ucítil,když jsem se přiblížil k jejímu stínu v domu.
-Proč jsme vlastně tady ? -napadlo mne najednou. -Plop!!!!-vyplnil se najednou vzduch okolo nás.
-Ještě k tomu stěhování.-řekl Kapitán. -Mám hromadu desek a dost velký gramofon. Ale mohli bychom si vzít taxi.-
-Můžu to zařídit. Seženu auto.-řekl Tata Iwi.
-No to je báječné. Přátelé… ?-
-Ano-řekl všichni najednou.
Kapitán se usmál.
Z temnoty se vynořila ruka a zatahala Tatu za ucho.
-Hej babi!-zvolal nečekaně přísným hlasem Kapitán.-Měla by jste s sebou mít mačetu,pobíháte po pralese jen tak naboso, co kdyby se objevil had…?-
Nebylo slyšet vlastního slova. Vítr najednou sílil a sílil.
Babka mlékařka ječela a ječela a ječela a Tata Iwi skučel bolestí a Kapitán se smál. William na nic nečekal a jednou ranou Babku mlékařku skolil.
Ležela v tratolišti krve, naboso, a chrčela:- Má koza…má vnučka..zachrání svého parašutistu ? Williame…Willia…- a vydechla naposledy.
-Dem domu !- křikl široký belfastký přízvuk.
William zastrčil revolver do pouzdra.
-Předstoupil jakýsi muž.
-Bylo to to takhle pane Komisaři . Nemohl jsem přijít na opravu dřív, protože šéf…zkrátka materiál ještě nepřišel.-
-Mluvte k věci !-
-Že ta paní odcestovala jsem nemohl vědět. Když si někdo objedná řemeslníka,tak by měl aspoň nechat vzkaz u souseda.-
A docela nahoře nad džunglí jsou postavy v kombinézách. Stoupají stále výš a výš k obloze a táhnou nad džunglí tenké drátky.
Konec kapitoly 54.
Duše pštrosů.
Svou báseň ze sbírky …
…čtu 29.12. na památníku v Mikulčicích , pro Tebe.
Ingrid Pittová
Electrocute.Cute.
Karta Crowleyho Tarotu…
na dnešní den…nebudu psát jaká mi vyšla, uvidíme večer, nechám věci plynout, půjdu dnes podél řeky, uvidíme.
Román pro Tebe , k ranní nedělní kávě, kapitola 53.
A za ruku jsem držel astronautku Petersovou.
Lubomír Tomik
kapitola padesátá třetí.
Milovníci rizika.
Zaparkovali před vysokým úzkým domem, okna v přízemí byla zatažena zašlými síťovanými záclonami. Cihlová zeď otlučená, z rozbitého okapu stékala stružka vody a zanechávala na předních schodech slizkou zelenou skvrnu.
Byl to dvoupatrový dům a horní zlomené trámy čněly nad větvemi stromů jako podivné kýly ztroskotaných lodí. Mrtvý dům mezi tisíci mrtvými domy, šeptající poselství dávno zašlých dob.
Všechno se chýlí ke konci.
Kdesi na předměstí Londýna spustí někdo gramofonovou desku a v tichu k nám dolehl tichý,hluboký a chraptivý hlas zpěvačky Varji Paninové:- Má milá, je to čistě ženské hledisko-
,,Zkus mě zastavit, udělej zázrak
Na světě není nic tak velkolepého
Aby to velká bomba
Nemohla vyhodit do povětří
Zvenčí mě někdo volá, teď nechci být sama“
-Říká, ve skutečnosti říká, že má zlou krev.- pronesla Bobby.
Usmál jsem se. Kráčeli jsme tichem, poté co píseň dozněla.
Svět dospělých se liší od dětského jen minimálně. Je to svět ,kde násilníci jsou na tom nejlíp, kde výmluvy neuspokojí nikoho,nejméně člověka samotného, kde zbabělství rozleptává duši a je ti z toho nanic.
-O tomhle je ta píseň.-řekla Suzannne.
Hřmí a prší. Větev stromu se prudce komíhá před kalným světlem pouliční lampy a vrhá groteskní stíny na lesknoucí se chodník.
Minuli jsme dětské hřiště. Opuštěné.Kráčeli jsme mlčky.
Od hřiště jsme šli k cenote dagrado-posvátné studni, není nic divného,že Mayové,kteří se klaněli bohu deště,považovali studnu za posvátnou.Nablízku nejsou řeky. Pokud někdo vůbec věděl,že se podzemní řeka objevuje a zase ztrácí v podzemní džungli,pak to museli být jen lidé vyvolení. A náhle se v místě,kde voda nikde nebyla,propadla dvacet metrů silná vrstva vápencové horniny a objevila se- voda. V propadlině zmizely pod vodou keře a stromy a bílé stěny uprostřed bujné zeleně pralesa si žádaly oběti jako zuby velkých úst boha deště.Podle legendy házeli do studny nejkrásnější dívky. Bohatě je oblékli,ozdobili drahými šperky a pod bílými přehozy je vodili ke studni. Avšak zvláštní skupina,která prozkoumala dno studny v roce 1974,dokázala, že do studny nebyly shazovány dívky. Všechny kostry které byli nalezeny v hloubce třinácti metrů, patřily mužům.
Tata Iwi v anachronickém vlaštovčím úboru a s pokleslými koleny se mlčky uklonil až k zemi. Mělo to úspěch. Všichni se smáli.
Rty má sinalé a oči se mu nebezpečně lesknou.-Tohle tedy chcete ?-
Jeho mysl se okamžitě pustila do vytváření představ a obchodnice Růžena Rybízová otevřela oděna do pestrého lesklého županu a udiveně zamžikala.
Cáry mraků se honí kolem bledého měsíce, který právě mizí za černou stěnou deště.
Bobby vyprskla smíchy.
Tata Iwi se zdánlivě přísnou tváří ohlašuje,že si musí něco obstarat v obchodě se smíšeným zbožím slečny Rybízové.
Vztek mě zbavil soudnosti a připravil mne o opatrnost.
-Stvůro! Dej Pozor,aby z tebe nevyrazil tvou mizernou duši !-
V našem světě se zprávy šíří rychlostí světla. Vždy to tak však nebude. Tata mě probodnul pohledem.
-Podívej! Žijeme s bacily kolem sebe a když proti nim začneme být imunní, může nám být jedno, že existují. Ano, jsem rád, že to vím. Jsem rád, že docela přesně vím, kdo si o mne otírá hubu. Z kterého kouta po mě házejí blátem. Dříve…dříve…,když jsem byl mladý.Uvědomuješ si,že se utíkáš k pohanským pověrám,aby jsi odvrátil boží hněv ? Což svědčí o tom,jaký zmatek máš v otázce náboženství.-
Mluvil bezchybnou němčinou, unaveně a huhlavě alá Graf Zeppelin a zakončoval své věty násilným, imblecilním smíchem,přecházejícím až do násilně a nesnesitelně bryskních tónů. Hlavu pokrývala čepice s našitýma ušima ze starého vlka. Trčely do stran , vždy nastražené, jako by tušily nebezpečí.
Konec první části.
Konec padesáté třetí části.
