V paláci. Lubomír Tomik Přišla domů, vrátila se, spokojeně , neomezeně, v paláci, mraky už odtáhly, dívat se na Tvou fotografii je jako každé ráno se budit s očima zavázanýma, před popravčí četou, každé ráno, mne znovu odsoudíš k životu, bez Tebe, bez Tebe, přišla domů a zase odešla.
