Román pro Tebe, kapitola třináct.

A za ruku jsem držel držel astronautku Petersovou.

Lubomír Tomik

Kapitola třináctá.

Pan Marek procitá.

Pan Marek procitá z děsivé katatonie, do níž zabředl díky učenci Kometovi.
-Ajta krajta.- :řekne si sám pro sebe.
A v rozhovoru dál pokračuje s umývadlem.
Svírá ho koleny a vypadá přitom jako nehmotný stařec.
Pan Marek,kterého všichni milují.
Miláček davů.

Zakloním hlavu a vcházím jako slunce. Mizím v obrázkovém leporelu hrůzy.
Smutné obrazy se vracejí a míhají se mezi prsty a stejně tak mi proklouzne pan Marek, kterého jsem vlastně přišel zabít.
On ví proč. A ví to moc dobře.
Pálil jsem Imaginární Ručnicí kolem sebe, jediným úlovkem bylo pár mrtvých ostnavců a stíny zašlých galerií.

Konec kapitoly třináct.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s