…to ze sebe dostat, udělala jsi mi neuvěřitelnou radost,opravdu.

Čte Paul Speckmann

Napsal, pro Tebe, Lubomír Tomik

PS LT: ,, In the shadows “ it is called because a girl who rubs a mixture of thistle and other herbs pieces of raw meat, while depicting a trap for a pack of wolves, stands on the edge of the forest, in the shadow. Even in the shadow of thoughts, trying to separate reality from fantasy, but everything merges into one.
Xxx

Mé sny.

Lubomír Tomik

Mé sny jsou sebevražedné mašiny
Mé sny jsou sebevražedné mašiny
Proto sním o Tobě

Jsem anděl s kápí Ku Klux Klanu
Jsem anděl s kápí Ku Klux Klanu
Vrah i svá oběť

Mé sny jsou sebevražedné mašiny
Mé sny jsou sebevražedné mašiny
Proto sním o Tobě

O Tvém srdci,
bezuzdném meteoru podzimních plískanic.





My dreams.

 Lubomír Tomik

 My dreams are suicide machines
 My dreams are suicide machines
 That's why I dream about you

 I am a hooded angel of the Ku Klux Klan
 I am a hooded angel  of the Ku Klux Klan
 The killer and his victim

 My dreams are suicide machines
 My dreams are suicide machines
 That's why I dream about you

 About your heart,
 unbridled meteor of autumn sleet.

A za ruku jsem držel astronautku Petersovou.

Lubomír Tomik

Kapitola dvanáctá

Tak na co čekat?

Nejdřív jdu po podlaze proti sobě,ale pak měním směr,procházím skříní a oknem a bezděčně obejmu tóny harmoniky.
Žaluziemi proniká stín a dav ostnavců se blíží, je slyšet dětský pláč.
Zvednu ze země udivené cigarety a pak je znovu odhodím na chechotající se promáčený chodník.
Kdosi se přikryje bezděčnou transplantací mozku a usne.
Mlha v dáli se soustředí a pomrkává.
Plížím se podél plotu,žhnoucí bod reflektoru je mi v patách,jsem tu jenom jako dlouhý výdech,dolů,dolů,dolů, k těm zhasínajícím přístavním světlům,stříbrné kontury pobřeží mizí v mlze když Don Hamilton Balosa odplouvá,jeptiška mizí v přízračné mořské vodě a copatí cizinci čekají na další nezbytné katastrofy,které musí přijít,mladík se drží zábradlí,oči mhouří do mlhy,mlhy,mlhy, a nevidí nic než ňadra žen a záblesky a vlasy které mění barvu v poryvech,poryvech,poryvech,ale nejenom jako, doopravdy.

Nejdřív jdu po podlaze.Pak se vše vrací a když obávaní obyvatelé Nilu rozeberou pyramidu a odtáhnou její bloky zpět do skal-tak na co čekat?
Na místa ! Na místa pro upomínkovou fotografii!!! Rakev plachtí vzduchem.Čtyři muži si v tichých a nesmluvných gestech vrážejí ruce do kapes.
Uvnitř rakve žena s dítěte. Nápověda : je to Danaé.
-Ó Danaé….
Danaé. –

A nic než tenhle hlas. O deset let později je na břeh vyvržena stejná rakev. Zarostlá mořskou zelení v agónii.
Nestane se nic. Místo aby dřevo prasklo a vyskočil Perseus-nic.
O pár hodin později: na obloze se objeví racek. Snáší se k rakvi a usedavě pláče. Když na rakev dosedne, dřevo se rozpadne a jeho prach spolu s prachem obou mrtvých odletí na moře.
Pozorovaná voda se totiž uvařila.
Uvař si čaj, anglický puritánský Lorde Bafomete!

Chci se otočit a vrhnout se do těžkých bouřkových mračen,chci svírat vidlice blesků a metat je do kraje pod sebou.
Loď Dona Hamiltona Balosy pohlcená závojem mlhy se pomalu prodírá zpět k pobřeží.

Diváci čekají.Jsou v bezpečí. V bezpečí na břehu. Ty i Já.
Tak na co čekat.

Ozubená kola zapadnou do sebe a s tichým jekotem přesné mechaniky začínají pracovat.

Paměť ,slova.
Slova.

Konec kolonií. Dvě postavy stojící tváří v tvář torzu Světa.
Už se nemůžeme vrátit.
I kdybychom chtěli.
Už se nemůžeme vrátit.

                                                        Konec kapitoly dvanáct.