Román pro Tebe, kapitola šestá.

A za ruku jsem držel astronautku Petersovou. Kapitola šestá.  
                                                                                                                                                                                                                     
  Lubomír Tomik 
                                                                                                                                                                                                              
  Kapitola šestá.  
                                                                                                                                                                                                                   
  Hodina bdění a melancholie v noci 13.července 1839.Věnována mému druhu v deziluzi. Pouze jemu. 
   
 Tou kapkou žluči jsem Tě nijak neobviňoval Není to žluč klamu,ani falši,nikoli, já nepíši lidem kteří klamou. Byla to žluč jiného druhu. Na dně každého sladkého poháru je kapka žluči. Žluč…velice hořká žluč je lhostejnost. 
 Malomocný se nehýbal ,posadil se na bobek u příkopu a sklonil hlavu,          bylo slyšet slabé dřevěné bubnování a jednotvárné slovo nečistý.                                                                                                                                                             Postavil jsem se k němu zezadu a zvedl oběma rukama nůž.                                                                                                                                                                                                                          
  Zůstal tak několik blýskavých vteřin, jako by se svět zastavil, pak s dychtivým -Ach-jsem zarazil nůž mezi lopatky.                                                                                                                                                                                                                           
  Sir William Dobrosrdečný klopýtl a stanul s rukojetí v zádech. Krev stékala jako červený prst, stékala a svinila jeho drahé roucho.                                                                                                                                                                                                                      
  -Splatil jsem Ti, sire Williame, spal mosty a zmiz v zátočinách ticha, ukonči sezení, zavři nad ránem dveře do pochybných barů, prach a dým, prach a dým…-                                                                                                                                                                                                                    
  Slunce stoupalo výš a výš.    
                                                                                                                                                                                                                         
  Tržiště ,jiný svět akkarských stánků ,začíná docela nenápadně ,počet malých krámků a prodavačů,                 rozesazených  podél obou uliček smutku se zvolna množí, míjíte hromady nejrůznějšího ovoce,oříšků,podzemnice olejné,hřebínky a bižutérie-lidé nejen nakupují a prodávají ale i smlouvají-   
                                         
 Upejpavý miláček škemrá u zarostlého obchodníka :                                                                                                                                                                                                                         
  -Kolik stojí tenhle bič?-                                                                                                                                                                                                                     
  Obchodník:-Ať mě bohové zatratí, nemůžu to dát laciněji než za pět šilinků…-                                                                                                                                                                                                                               
  Upejpavý miláček: Pět šilinků? To by koupil leda blázen!-                                                                                                                                                                                                                               
  Kolikrát odešel a vrátil se už se ani nepamatuji. Nakonec:                                                                                                                                                                                                                               
  -Dám ho za dva šilinky, jinak jsem docela zničený ,okradl bych svou rodinu, v životě už bych Ti nemohl nic prodat…-                                                                                                                                                                                                                   
  Upejpavý miláček-Dám ti šest pencí!-                                                                                                                                                                                                                       
  -No dobře, že jsi to Ty, tak tady ho máš! To je můj konec, v životě už nebudu moct nakoupit kůže,půjdu domu po kolenou jako žebrák…-                                                                                                                                                                                                                          
  Upejpavý Miláček hází peníze k nohou obchodníkovým a rozkošnicky šahá po biči. Bere jej do svých zpocených rukou a mizí v davu,tělo rozklepané vzrušením..míří do temných slují svého domu,zákoutí a další těla…    
                                                                                                                                                                                                                       
  A když spokojený kupec zmizel,Obchodník se zaradoval a promnul si ruce-gesto Všech obchodníků světa, úlisných.  
                                                                                                                                                                                                                             
  Otevřel jsem oči a usměvavá tvář mého černého přítele, která se po chvíli objevila ve dveřích koupelny dala za pravdu myšlence,že lidé, chtějí-li, si dokáží vždycky přijít na jméno-To já tady být, a usmívat se na Tebe,já být dobrá přítel,já mít ráda Tebe,jít sem, být nádherná,cítíš jak bezcená je tento svět a jeho mrzká radovánka,adiós můj drahá, oh! quil enniue,mon ami,de passart tant des temps sans t endre parler../ Ach jak se mi stýská můj příteli,         když Tě dlouho nevidím/ 
                                                                                                                                                                                                                         
  Je to jak v jedné africké pohádce-Hledáš přítomnost a najdeš ji mezi stíny minulosti, hledáš budoucnost a ona je na výsluní přítomného dne.                                                                                                                                                                                                                             
  Sevřeš ruku a přítomnost Ti proklouzne skrz prsty do minulosti a můžeš se za ní jen melancholicky ohlédnout-v uličkách smutku.      
                                                                                                                                                                                                                 
  Začalo to všechno vlastně dávno.                                                                                                                                                                                                                               
 Minerviny sovy létají až za soumraku.            


  
 Konec kapitoly š.š. šest .  

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s