Román pro Tebe, kapitola čtvrtá.

A za ruku jsem držel astronautku Petersovou .

Lubomír Tomik

 Kapitola čtvrtá. Oči jako talíře.     

                                                                   

Cizí šepot starých sousedek. Pavlačemi se nese hlas:-Dva miliony anglických liber uloupeny v pravé poledne! Co dělá anglická policie?-V městském parku na rozbité lavičce líbá mladík svou přítelkyni a šeptá jí do ucha: – Nic. Lordi jsou stářím znavení a na zasedání spí. Lord Kancléř jakbysmet.-

-Komisaři, ovládejte se přece!-řekl Edward Bengt.  -Už jste četl noviny?-    Policejní komisař Sullivan okamžitě přestal klepat ukazováčkem do stolu. Bengt mu podal Timesy. Na straně tři byl ve výrazném rámečku otištěn článek s nadpisem: Kate- Kate opět nad Tiquinou- a pod tím bylo svědectví několika Indiánů, kteří při rybolovu viděli ze svých člunů, svázaných z jezerního rákosu tototry ,letět v noci nad úžinou Kate-Kate. Byla to krvácející lidská hlava bez trupu. Pohybovala se několik metrů nad hladinou jezera, vydávala zvuk vrat skřípajících ve veřejích a rybářů si nevšímala. Odletěla po Malém jezeru směrem k Londýnu. Kate-Kate byla něco jako indiánské ztělesnění svědomí. Vytrvale pronásledovala zlé lidi. Sedalo si na střechu domů občanů s pokřiveným charakterem, vydávalo příšerný vrzavý zvuk a dělalo jim ostudu.

Edward Bengt vypustil z lulky obláček dýmu a řekl:-Je to on. David Hamilton.-

Komisařův medový hlas se rázem změnil v žihadlo. -Vím o tom. Přijel v devět hodin a ubytoval se v hotelu Hilton .Ovšem pod jménem baronky z Kentu. Pamatuji si ho z dřívějška, kdysi prodával bohatým študákům na záchodcích dýky…- Detektiv se spokojeně usmál a zavěsil si deštník na předloktí tak, aby se na rukojeti mohl pohodlně usadit papoušek Jim. -Vrátil se. Vrátil. Určitě tu má nedokončenou práci..- a pak si pomyslel:-Je tu ještě tolik věcí k vidění prostřednictvím mých očí….-a měl se k odchodu. Sullivan se na něj smutně podíval:-To je škoda, že nemohu jít s Vámi. Máme zprávy o cizím vrtulníku, který soustavně narušuje naši a sovětskou hranici.- V tu chvíli zazvonil telefon. 

Volal pan Marek :-Všechno jde správně Edwarde. V hlubokém pralese na březích řeky Kongo žije černý bůh Akwakvasongo, žije tam odnepaměti, zná řeč vody a řeč trávy, řeč stromů, řeč tygra, řeč hada a řeč ptáků. Zná i řeč lidí. Tu zná ale nejméně, protože lidé přišli na svět až poslední, ale to vůbec nevadí, i tak je to skvělý informátor!-

-Co se stalo?-řekl nedočkavě Bengt.                                                 

-Na břehu Konga byl nalezen nedopalek doutníku Havana a kostkovaná dudácká suknička. Nesmíme ztratit ani minutu!-skončil pan Marek a zavěsil. Bengt pohlédl na komisaře.  -Budete spokojen.-zakřenil se. -S mou prací budete spokojen.- A odešel.                                                                                               

Hned za dveřmi komisařství se Bengt zastavil. Pozorně se rozhlédnul, jestli není sledován a pak tiše zahvízdal. Z šera schodiště se ozvalo chraplavě:-Buďte klidný. Znám jména členů soudu. Budou instruováni.-

Voda, kterou nikdo nepozoroval se zatím totiž uvařila.               

Město leží na vyvýšeném pahorku a je obklopeno tropickou vegetací. Otvírá se do zátoky zvané Bombertoka. Vlévá do ní své černé vody řeka Temže. Pláže jsou nádherné a zlaté a slunce, slunce nás spaluje. O kus dál začínají kopce a na obzoru se táhne vysoká náhorní plošina Centrálního pobřeží. Za ní je buš a les, čerstvě prosekávaná cesta a na ní se čas od času objeví vojenské pevnůstky. Vedro je čím dál víc nesnesitelnější.                                                

Mezitím šílený génius William Seward Burroughs sedí ve svém zahradním bytě, vlasy zježené píšící na stroji následující slova: motelová motelová motelová osamělost vzdychá nad tou pevnou pevninou jako mlha nad stojatými olejnatými vodami přílivových řek David Hamilton zvaný též Kulhavý či prostě Librový Davídek s jedním okem vzadu je v Londýně.

A udělal zázrak! Vstaň a choď!                                                          

Děsil Whitman děti v Londýně, když šel volnou ulicí?   

Konec čtvrté kapitoly.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s