…jsem stříhal tři větvičky břečťanu do domu, myslel při tom na Tebe, posílám Ti ze zámku Napajedla, z holandského pokoje, v němž kouzelně vrzaly parkety:

Některé nahrávky jsou pro vyjímečné chvíle, jako jsou Velké setkání Jupiteru se Saturnem 21. prosince 2020 | Úkazy | Články | Astronomický informační server astro.cz právě dnes, zimní slunovrat právě dnes, jsi mi nějak nejvíc nejblíže, právě dnes, celý den.

Jsi všude, všude a nikde, vidí Tě v každé věci, činnosti, tváři , bundě, autě, slyší Tvé jméno v rádiu, titulek, útržek náhodně zaslechnutého rozhovoru naše číslo, všude. Učím se s tím žít, nejde to, přestal jsem počítat dny, už jsou to měsíce.

Chci něco napsat, koukám před sebe a stojí tam :

Jako psa.

Lubomír Tomik

-Utratit. - řekla.
- Co s ním...zamilovaný,
nesmysl !-

Utratit jako zatoulaného prašivého psa,
nevěřícný pohled,
vážně špatný nápad,
musela jsi mne, musela...
očarovat,
krásko.

Datart UH

A za ruku jsem držel astronautku Petersovou.

Lubomír Tomik

Kapitola druhá- Soudruzi,máte slovo.

Ministr dopravy a železnic Peleaez:- Soudruhu prezidente, dovolte, abych se vyjádřil k sovětské nabídce. Je bezpochyby velmi atraktivní a stojí za posouzení.-

Ministr práce Aguilar:-Lituji,že nemohu souhlasit s názorem našeho kolegy ministra dopravy a železnic Peleaze.-

Ministri vnitra Fortin:- Podle mého názoru není dobré se ukvapovat.Snad by tento návrh mohla posoudit komise,protože realizace sovětské nabídky může mít dalekosáhlé důsledky.A to kladné, i záporné, že pane prezidente.-

Prezident:- Náhle vidím sám sebe a ty dva malé hochy jak volně visíme v nekonečném vesmíru, nic nad námi a nic pod námi, jen nekonečná nicota, ve své obrovitosti, nespočetní mrtví ve všech směrech existence ať už dovnitř směrem ke světu atomů mého vlastního těla nebo ven do vesmíru, který je ale zase jen atomem v nekonečnu všech atomových světů a každý z těchto světů je jen slovním obratem-dovnitř ven,nahoru,dolů-nic než prázdno a božský majestát pro ty dva chlapce a mě.
Lidé se zastavovali a dívali se na nás,děvčata se smála, jednoho dne k nám o krok přistoupil starší muž ,smekl před námi a řekl pohnutě:-Naděje vlasti!- V jeho očích byli vidět slzy. Naděje vlasti!!! To jsme byli my! –
Udeří do stolu a to tam je jeho ovládání.

A protože medicinbal byl první co mu padlo do oka, sehne se ,popadne jej a v mohutném výbuchu vzteku jím mrští proti zdi.
Křachne to a dvacetikilová kožená koule proletí zdí a vypadne z obrazu do vedlejšího bytu, zanechávajíce za sebou velký otvor, jímž spatříme rodinu u večeře.
Členové rodiny se zvednou od stolu a vyčítavě zpívají k prezidentovi:
-Zaženeme všechny důvody
pro whisky ,pivo a gin!
Nebudeme skákat do vody,
to Ty si pustíš plyn!
Ty hezoune!
Ty Apollo!
Ty vrahu!
Že za svoje hnusné podvody
budeš-až pomstíme se-
jak žebrák
klečet na našem prahu!

Rodina dozpívá a sedne si zpět k jídlu.
Na prezidentově tváři se rozhostí výraz naprosté beznaděje.

Konec druhé kapitoly.

Alan Moore , Swamp thing.