Podle verše – souhvězdí pih- pro Tebe napíši báseň, v ten správný okamžik ji zveřejním tady, na své stránce, přinášíš mi štěstí, , myslel jsem na Tebe a najednou uviděl na Tvých zádech souhvězdí pih, zní to dobře! Podívám se na net, jestli to někdy někdo použil, viděl jsem na Tvých zádech malé pihy, jako obrazce Nazcy podle souhvězdí …pih.

Asi o deset minut později, příspěvky zde, na wordpressu ,se dají upravovat i zpětně-

Samozřejmě to někdo použil, nejsem parchant, přísahám, asi jsem to slyšel podvědomě, tedy nepoužiji ve svých věcech, nebudu kopie kopie, napíši milion básní pro Tebe, originálů, díky Tobě jsem naživu, ať třeba i není prostor, víš nechám být den dnem a noc nocí, pochopil jsem, je to navždy.

Koukej co jsem dnes našel, teď se zubím.

A za ruku jsem držel astronautku Petersovou.
Kapitola třicátá čtvrtá

Mlha se zvedá.

Obloha podivně zbělela. Mlha se zrodila jakoby na vrcholku, houstla do chuchvalců bílé vaty a padala dolů zlověstně ,skoro až neskutečně.
Z mlhy cosi vystupuje, stíny, hlasy.
Lidé.
-Podkolenky?-
-Zelenožlutočervené, proužkované,ty podkolenky.-
-Nechci-řekl pilot Olsen.
Nevypadá ani trochu jako pirát. Spíše jako pěstitel mexické kávy, holínky úzké ,podpatky zešikmené. Košili pískové barvy, přes ni koženou vestu, v rozepnutém límci volně uvázaný barevný šátek. Tak si tam klidně jde, v rukou drží klobouk jako kolo od vozu, zrovna nový.
Vůbec netoužil po nějakém apoštolském údělu.
-Vidět Tě, nevidím.-
-Ani trochu?-zeptá se Olsen.
-Ani trochu.-
-A moře ? -zeptá se podruhé Olsen.
-Taky nevidím.-
-Takže jsi slepý?-
-Nejsem slepý, vidím jen dovnitř.-
-To je ale mlha!-
-Říkám Ti ,že stejně nevidím!-
-Baže! Na Jana ,když mlha sedne, jaro s sebou dlouho nehne!-řekl Olsen.
Nasadí si obrovský klobouk na hlavu a přiloží k němu dva prsty, ukazováček a prostředníček, lícuje krempu-teď je to tedy teprve paráda!
-Povídá se ,že toho hodně víš?- zeptá se zase Olsen.
A tak muž vypráví o válečné lodi Carevna Marie, na které sloužil za poslední světové války. Byl to největší obrněnec černomořské flotily. Byl spuštěn na vodu začátkem století a po pěti letech vyletěl do povětří v londýnském přístavu. Půl míle od břehu.
-Je to doposud nevysvětlená událost-řekne muž.-Nevyhodila ji do vzduchu ani mina, ani torpédo, ale vypadalo to jakoby se zničila sama! Nejdříve vybuchlo skladiště v první věži, kde bylo tři tisíce pudů střelného prachu. A tím to začalo. Za hodinu už byla loď pod vodou. Z celé posádky se zachránilo jen pár mužů…a mezi nimi i já. Viděli jsme jak se zadní dělová věž rozlétla na kusy a jak z ní vyrazili dvě obludy jako z apokalypsy. Pak už si na nic nevzpomínám, k sobě jsem přišel až v nemocnici.-
Z mlhy se za muži vynoří paní s pinčlem a povídá- Ti muži za to přece nemohli, bylo to jejich zaměstnání!-
Druhá paní se zjeví vedle ní. Také vede na vodítku malého rafánka. -Ne, ne každý sám si přece volí zaměstnání.-
Jedna z žen je starší, s květovaným šátkem na hlavě, druhá spíše mladší, v růžové šatové zástěře, pod níž dole koukají modré kalhoty. Olsen zatnul zuby .
Když obě míří Olsena a jeho klobouk, vypadá to, že by dámy něco rády řekly, obě otočí hlavy, ale nakonec nic.
Olsen zase zapadne do mlhy. Vzdušná vata se za ním nehlučně zavře, zapadne.
Tu se najednou objeví řada křížů,železných křížů,které vypadají jako ruské písmeno ž. Jsou sbity z krátkých kusů kolejnic. Železná písmena se táhnou až k obzoru.
-To jsou protitankové překážky z devadesátého sedmého roku.-řekne Olsen.-Ještě je neodstranili,ale už to moc dlouho trvat nebude. Dochází všechno. Bude potřeba i tohle železo.-
Viděl je v přítmí laboratoře na rentgenových snímcích, kosti bez masa, které pulsují podle policejního řádu, srdce tlukoucí v rytmu služebního telefonu, nepravidelně, jako Buddha vlnící stovkou paží.
Devítiocasá kočka.
Kdosi mu zakryje oči, dvě ruce zezadu. Nic neslyšel. Ani krůček, ani zašustění podrážky na vlhké, mlhou zmáčené ulici. Teď musí hádat!
Ozval se hlas.
-Tam nad mlhou tančí dívky a svítí slunce, jsou z ostrovů…-
-Jaké dívky, ksakru? Jaké ostrovy!-mumlá Olsen.
-Z ostrovů ve větru. Palmy až k nebi, modré laguny. Kdybychom se tam dostali. Chtěla bych to!-
Olsen se prudce otočí,když ucítí,že dlaně ujíždějí dozadu,chce vědět s kým to mluví,ale je pozdě,tmavé obrysy postavy už pohltila mlha.
V pološeru mlhy se cosi pohybovalo.
Policejní plíseň hlodala po zdech.

Z dokončeného střihového příběhu, který jsem napsal, původně publikovaného na http://www.saintokillers.blog.cz, který skončil v srpnu, tedy je vše nenávratně ztraceno, originál mám a právě jsem na něj při hledání narazil, nebylo by marné dát mu šanci, 57 kapitol, ilustrace…něco co by Tě možná rozesmálo, některé scény jsou vážně povedené…uvidíme, lásko …věnoval Ti už někdo román ? Vždyť víš.

….srdce tlukoucí v rytmu služebního telefonu….nevím kde jsem tu větu vzal..zásah přímo do černého.

Lenka si vyzkoušela co všechno obnáší půlminutový klip…začínali jsme po druhé hodině a to jsem měl všechno nachystané…pohled do kuchyně říká, že šéfkuchař vaří dobroty v jiném kotly reality, pro Tebe, zkusila si i :

Lenka Karhanová ( pseud. Magdalena Verneová )

Z publikace Sbírky básní. ( Vydal LV.Print.UH 2013 )

Přednes : Lubomír Tomik

Nahráno 11.prosince 2020 před velehradskou bazilikou.

Autorka obrazu: Lenka Karhanová ( pseud. Magdalena Verneová )

Akryl na plátně.

Doplňující titulky k videu na YouTube…mravenčí práce a milion kliků myší a posílám Ti milion půlnočních polibků.

…. má přijet kolegyně malířka, zkusí na vlastní kůži co všechno se skrývá za publikací klipu na Youtube…od myšlenky nahravky fotky vytvoření klipu přidání hudby stříhání a tvorba titulků barev délky střihu aby ladily s obrazem aby zvuk byl sladeny s hudbou a pak az samozna publikace na YouTube… samotný Youtube…neco podobného…milion kliků myší …….ale pro Tebe se naučím všechno…a dnes u mne tedy budeme poslouchat hudbu

Tak rád bych se chtěl na chvíli zastavit , jen být s Tebou… budeš u poslechu při práci se mnou, budeš stát za mým pravým ramenem,kdykoli se otočím, budeš tam.

… poslední domácí naložené zelí…30 litrů… aspoň nebudou kurděje

Lord George Gordon Byron (22. ledna 1788 – 19. dubna 1824) byl Anglo-skotským básníkem a vedoucí postavou hnutí romantismu. Mezi jeho nejznámější díla patří výpravné básně Childe Haroldova pouť a Don Juan, z nichž druhá zůstala příčinou básníkovy smrti nedokončena. Byron byl považován za jednoho z největších evropských básníků a dodnes je hojně čten.
Byronův věhlas nestojí pouze na jeho spisech, ale rovněž na jeho životě, jenž byl charakteristický svou extravagancí, mnohými milostnými aférami, dluhy, rozvodem, obviněními z incestu a sodomie, a konečně smrtí, způsobenou horečnatým onemocněním poté, co básník odcestoval do Řecka, aby zde napomohl řeckému boji ve válce o nezávislost. Tímto aktem se stal řeckým národním hrdinou.
Lady Caroline Lambová ho výstižně popsala jako „šíleného a zlého muže, jehož je nebezpečné znát“. Byl rovněž nechvalně znám pro svou dceru, Adu Lovelaceovou.

O lásce
Když ti, kdo se milovali, zapomenou na něžnost, zůstane smrti málo, co by jim vzala.
Láska je jako nemoc. Je nebezpečnější, dostaví-li se v pokročilém věku.
Láska je marnivost a sobectví od počátku až do konce.
Láska se podobá spalničkám. Čím jsou milenci zapálenější, tím je to pro ně nemoc nebezpečnější.
Láska se rodí z maličkostí, z nichž žije a pro ně umírá.
Musíme nejprve věřit ve vyšší typ lidství, v krásu a dobro, abychom mohli milovat.
Mužova láska a jeho život není totéž, ženina láska je celá její existence.
Nic nás nepřibližuje víc k nebi než láska.
Přátelství je láska bez křídel.
To, co nás činí v lásce šťastnými, je nešťastná láska.
Velikost lásky přesahuje vzdálenost hvězd, k nimž dohlédneme.
V lásce se střídá radost a bolest.

Dlouho jsem na něj nepomyslel, 200 let starý romantický dopis z mé básně , který jsem Ti kdysi poslal, byl od něj… ve čtvrtek na zámku, v holandském pokoji ,jsem si na to při čtení vzpomněl…jak jsem Ti ho posílal o půlnoci.

The Return Of The Son Of Nothing  /Tiamat lyrics/

 The warrior went back to Rome
 The nomads settled for solid homes
 The crusader returned to heathen
 The snake searched for garden of Eden

 The manikin went back in her cocoon
 And NASA flew back to the moon
 The great white returned to the coral reef
 As the geisha stepped up on a water lily leaf
...
The pope went back on the dole
 And Santa flew back to the northpole
 Judas went back to Nazareth
 And the president back in his jet

 The raven flew back to Hades
 And the shemales went back to the eighties
 The dandy went back to Perth
 And the dead went straight back to birth


PS: Text je tak úžasný...And the president back in his jet...   úplně vidím , vystupuje z letadla ke vchodu do podzemní základny, je vyhlášen Rudý poplach, rakety míří na USA...
Nemíří...vrací se svých podzemních hnízd, sil....konec světa se nekonal. 

Poprvé jsem  udělal řez a vyřadil sloku s níž nesouhlasím, jen tři tečky, autocenzura, víra je věc druhých, ale nebýt ní , bylo by vše těžší...věřím také, v Tebe.  

Přes hodinu a půl ticho, zamračeno, šedivo ,venku nikdo, lidé auta letadla…všechno zmizelo…jen já musím každé ráno šplhat do kopce kolem kapličky protože chci, v tomhle tichu tajemném je to jako by jste byli na světě jen Vy.