Song je o Vietnamu, ovšem i o válce za našich životů, o Bosně…o všech válkách, kdy se děje to co je v textu, když staří muži posílají mladé na smrt, do mlýnku na maso.

…poněkolikáté se mi připletl do cesty tenhle klip- Prostě pracuješ, vydáš ze sebe to nejlepší, je to jako by jsi chodil do práce- teď jsem tedy v práci a namátkově pustím na YouTube hudbu ze svého seznamu a při prvních tónech okno přehrávače myší vytáhnu zpod spodní lišty a hraje Tiamat a mne napadne, že se dívám na příběh mého života….dopadne to úžasně a znovu a znovu vstanu…posuď sama, jestli se na mou stránku někdy dostaneš a právě teď Tvé oči tančí s mými slovy, pevně, jako tehdy, není to neuvěřitelné ? Víš jak mi bylo, když jsem si uvědomil okolnosti, víš co pro mne všechno tohle znamená,víš, já všechno tohle žiji, prožívám a nevěřím svým očím, smyslům, vždyť co mne čeká zítra, věřím, že to vyjde…neuvěřitelné. Někdy , někdy se sny plní, a ne snad ?

A tedy…Ty a já…právě teď –

Víš, říkám to znovu – …… .. –

Život. Nádhera.

Prosím, věnuj mi jeden úsměv, upřímný, posílám Ti svůj a znáš mne…zubím se od ucha k uchu.

Po milionté….ano, na všechno Ti říkám ANO

uprostřed lesů…

Zkoušel jsem možnost publikace příspěvku i uprostřed lesů…ano. WordPress je zajímavý nástroj. Publikoval jsem dvě fotografie opravdu přímo z oněch míst…neumíš si představit, čím jsem si prošel, abych se tam dostal… vím, že je to možné, jde to. Scházíš mi.

…. že jsem naživu

…jen díky Tobě… děkuji, Lásko

… posílám … teď…o půlnoci… přesně… myslím na Tebe.