Tající vločka.

Tající vločka.
/pro Tebe/

Lubomír Tomik

Co s životem, 
v němž jste jen vypůjčený host,
který přišel o všechno,
vitrioly ve vitrážích vivisekcí,
na úsvitu červeno,

v hvězdném proudu noci
plout,
nedýchat,
nemoci se nadechnout,
tiše krvácet do brázdy za sebou,
do linií Nazcy,

zvu Tě na premiéru sanace, 
máš místo v první řadě,
možná tam budeš , možná ne,
všechno je do ruda zbarvené,
rozprostřené běhouny srdce,
do myších pastí lapeno tisíce holubic,
práskání pružin přehluší cokoli,

kousání mramoru,
dokud se mi neprotočí kola vozu pod ostrohem Tvé tvrze,
odešel jsem, odjel do bitev všedních dnů,
promeškal jsem veškerý čas,
stále mám však v paměti,
malbu na skle,
imaginárního medvěda,
který se potuluje bez cíle,
jako já bez Tebe.

Stále nejsi u mne,
stále nejsi doma,
povědomá nepřítomná,
Tvá tvář,
tající vločka v paměti.






Melting snowflake.

 /for You/

 Lubomír Tomik

 What about life,
 in which you are only a borrowed guest,
 who lost everything
 vitriols in stained glass vivisections,
 red at dawn,

 in the stellar stream of night
 float,
 not breathing,
bleed softly into the furrow behind him,
 to Nazca lines,

 I invite you to the premiere of remediation,
 you have a place in the first place,
 maybe you'll be there, maybe not,
 everything is reddish,
 spread treads of the heart,
 thousands of doves trapped in mouse traps,
 the cracking of the springs drowns out anything,

 biting marble,
 until the wheels of the car turn under the headland of Your fortress,
 I went, I went to the battles of everyday life,
 I missed all the time with You,
 but I still remember
 painting on glass,
 imaginary bear,
 who roams aimlessly
 like me without You.

 You're still not with me,
 you're still not home
 conscious absent,
 Your face
 melting snowflake in memory.