V závětrném vádí.

Lubomír Tomik

Ve závětrném vádí,
nepozorovaně vyhládni,
život kolem pádí,
vydřími vílami vikláni,
zapřeni v zemi,
ukotveni Tvým pohledem,
snem.

V závětrném vádí tiskneme se spolu,
spálíme svou vášní covid i ebolu,
utajení, 
společně do srdce injekci fenolu,
sloužit černou mši Amoru,
rozevláté pohledy, do všech stran,
krajkové.


V závětrném vádí
najdou dva skelety,
jeden druhého stále svádí,
nekonečná karmická přestřelka,
l
á
s
k
a
má,
k Tobě.