V závětrném vádí. Lubomír Tomik Ve závětrném vádí, nepozorovaně vyhládni, život kolem pádí, vydřími vílami vikláni, zapřeni v zemi, ukotveni Tvým pohledem, snem. V závětrném vádí tiskneme se spolu, spálíme svou vášní covid i ebolu, utajení, společně do srdce injekci fenolu, sloužit černou mši Amoru, rozevláté pohledy, do všech stran, krajkové. V závětrném vádí najdou dva skelety, jeden druhého stále svádí, nekonečná karmická přestřelka, l á s k a má, k Tobě.
Za hodinu mne čeká velká změna v životě…abych přišel na jiné myšlenky, hodim si mince v I Ting, -Osvobození.- jdu si vytáhnout Crowleyho Tarot-
Méně je někdy více…úplně nejvíce…stál jsem v mrazivém ránu, nad sebou žluté oko měsíce…vyřval bych ze sebe radost…lásku…možnost být naživu a všechno tohle zažívat…..právě teď….TY.
Midian Poet 