Kamenolom Isis.

 Lubomír Tomik

 Vezme v podmračeném odpoledni kladivo,
  stružky potu jsou rozžhavené železo ,
  buší sametově hebce se vší silou odlétají odštěpky pocitů ,
 rozbíjí můj svět na kusy,

 gigantický doutnák dynamitu nastrouhaný do odpolední kávy,
 rozbíjí můj svět na kusy,

 šachty pyramidy, mířící ke hvězdám, mne zasahují laserovými paprsky,
 rozbíjí můj svět na kusy

 Tvé oči na fotografii jsou úžasné detektory pravdy,
 patřím Ti v nich.

 Přede mnou všechny další listopady,
 nyní dokonalé robinzonády,
 zvedám oči k obloze za hluboké noci,
 vrčení motorů,
piloti nevidí mávání z hloubky pod sebou,
 zvukomalebný tanec s draky,
 khaki fraky,
 ruce si mnoucí funebráky.

 Svítá, 
 nad kamenolomem Isis,
 nový den,
 račte dál.


Isis Quarry.

 Lubomír Tomik

 He takes a hammer on a cloudy afternoon,
   sweat streams are red-hot iron,
   pounding velvety softly, 
with all their might, 

splinters of feelings fly away,
  shatters my world to pieces,

 a gigantic dynamite cigar grated into afternoon coffee,
  shatters my world to pieces,

 the shafts of the pyramid, pointing towards the stars, strike me with laser beams,
  it breaks my world to pieces,
 Your eyes in the photo are amazing detectors of truth,
  I belong to you in them.

 All the other November before me,
  now they are perfect robinson houses,
  I look up at the sky on a deep night,
  growl of engines,
 pilots do not see the waves waving from below,
  sound painting dance with dragons,
  khaki tails,
  hands rubbing mourners.

 It is dawning,
  over the Isis quarry,
  new day,
  keep going.