Mandylion .

Lubomír Tomik.

Minuta pokaždé znovu páčené lebky,
 lAhodná, znovu další den bez tebe,
 Nanga parbat , v paprscích slunce blýskající se sněhové projekty,
 Drtící španělské bota, palečnice, spletly se ve skvělé každodenní
 povYky, mučení už tak všední, že si ani nevšimnu, že je tady,
 Ladná
 Injekce do hlavy, jehla, nekonečně dlouhá milion kilometrů prchavá
 bOlest,
 Nefertiti, tančící ve skalách, nikdo nezmizí jen tak,
                                                   každá myšlenka na tebe je prázdný nákupní košík, který nehodlám zaplatit , obrátím kapsy, vykutálí se dublony z potopených galeon, pokryté rzí postelových bitev,
 touha , zamknutá v momentu, který nikdy nepřišel,
 už o něj dávno nejde,
  vsadím vše na políčko barvy krve, tvá slova v dálce jsou tasmánští čerti,
 permanentně opouštějící ruletu,
 chcípám každý den bez tebe,
 každý další den přinutí mne věřit v zázraky, chůzi po vodě a další skopičiny,
 tanec můz,
 podél smutečních síní,
 v nichž jsem znovu a znovu nezvaným hostem,
 rozbíjení alabastru,
 slonovinové běsnící pohyby,
 bez tebe umírám znovu a znovu,
 chycený každý den do smyčky,
 bez tebe nejsem nic,
 znovu a znovu vysedám z transportu,
 do hukotu krematorií,
 ohlédnu se zpět,
 na nástupišti kufry, vzpomínky, 
 bez tebe nejsem nic,
 nikdo.

Toužím po jediném slově,
vycházejícím jako prvomájový průvod s mávátky 
z tvých úst,
kéž by se vrátil letošní nejkrutější měsíc,
takhle  nejsem nic,
nikdo.




Mandylion.

 Lubomír Tomik.

 a Minute of each time the skulls are re-ejected,
good, Again another day without you,
  Nanga parbat, snow projects shining in the rays of the sun
  the crushing spanish shoe, the mittens, got tangleD up in a great everYday  everyday everyday noises, torture so mundane that i don't even notice he's here, gracefuL
  injection Into the head, a needle, infinitely a million kilometers long, vOlatile
  paiN,
  nefertiti, dancing in the rocks, no one just disappears,
                                                    every thought of you is an empty shopping cart that i do not intend to pay for. 
i turn my pockets, roll out the doubloons from the sunken galleons, covered with the rust of bed battles,
  desire, locked in a moment that never came,
  it's not about him for a long time,
   i will bet everything on the field of the color of the blood.
  permanently leaving roulette,
  i want every day without you,
  every other day he makes me believe in miracles, walking on water and other sheep,
  dance can,
  along the mourning halls,
  in which i am an uninvited guest again and again,
  smashing alabaster,
  ivory raging movements,
  without you i die again and again,
  caught in a loop every day,
  without you i'm nothing.

  i get off the transport again and again,
  to the roar of crematoria,
  i'll look back,
  suitcases on the platform, memories,
  without you i'm nothing
  no one.

 i long for one word,
 based as a May Day parade with waves
 from your mouth,
 i wish the harshest month of this year returned,

 I'm nothing like that,
 no one.