Tažné husy

Promazávám starší fotky, narazil jsem na tuhle, myslel na Tebe, najednou na papíře přede mnou: Jsme tažné husy mířící přes oceán po blankytné obloze, řítíme se pak dolů jako alžbětinští dramatici, společně, v hedvábném potrhaném V…. Předělat dnes, dopít kávu, objet hřbitovy, pořád si musím připomínat, ze nebýt Tebe, mohl teď někdo navštěvovat můj dlouhý dům…ne, ještě ne. Říkala jsi přece: -Ještě není čas.-