Boj , obnažený cit.

Boj za Tebe, za to co k Tobě cítím, fantazií. Vím, že bych na zprávu od Tebe odpověděl už o den dříve, ale nechci, aby jsi si myslela, že nemůžu dospat. Nemůžu.Nevím co Ti budu psát..všechno je syrové TEĎ, před odesláním přečtu…a vidím ten obnažený cit, jako bych Ti to říkal a stála jsi přede mnou. Odpovídám na zprávu ještě než ji napíšeš, napíšeš. Znáš Ty slova, Ty správná slova,VÍŠ.

With a hell of a nun,somewhere in time, somewhere in Josefov…censored.

Poprvé jsem se na svých stránkách setkal s cenzurou, provozovatel mi povolil obrázek , kde je sama, zakázal mi ale publikovat fotku, kde jsem s ní, chtěl jsem ukázat, jaký jsem byl blbec, nešlo zveřejnit , kvůli obsahu. Vyfotil jsem tedy zdálky fotografii v notebooku, původně byla větší, detailnější, poprvé cenzura. Možná by někoho mohlo pohoršit uvědomění, že jsem byl opravdu blbý.

I met censorship for the first time on my website, the operator allowed me a picture of where she is alone, but forbide me to publish a photo where I was with her, I wanted to show what a jerk I was, it could not be published, due to the content. So I took a photo from a distance in a laptop, originally the photo was bigger, more detailed, for the first time censorship. Maybe someone could be offended by the realization that I was really stupid.

Kouzelná kulka.

Kouzelná kulka.
/věnováno Tobě/

Lubomír Tomik

Proč Tě vidím tak úžasnou,
proč Tě vidím tak úžasnou,
metalovou rusalkou
svatou piraňou,

seznam vymýtaných osob se rozšířil o jedno jméno,
najdeš ve mě vše,
co nechceš vidět,
má dívko, má siréno,

každá myšlenka na Tebe je magická kulka
v Kennedym,
je snadné vítězit,
ovšem z pole poražených,
je zvláštní výhled.



Magic bullet.
/for You/

 Lubomír Tomik

 Why do I see you so amazing,
 why i see you so amazing
 metal mermaid
 holy piranha,

 the list of exiled persons has been extended by one name,
 you will find everything in me
 what you don't want to see
 my girl, my siren,

 every thought of you is a magic bullet
 in Kennedy,
 it's easy to win
 but from the field of the defeated,
 is a special view.

Přepisování historie.

Přepisování historie.

Lubomír Tomik

/Chci se vážně jen nechat unášet fantazií, kam mne  zavede, že by k Tobě?/

Sax Rohmer zavřel oči, 
byla pozdní padesátá léta v Británii,
plování v láhvích šampaňského,
zednářské symboly,
nikdy je už neotevřel,
stejně jako já ze čtyř stran,
hlídáš mezi póly,
romantický hlavolam,
Tjiuanská bible našeho vztahu,
přivřená do dveří už už saha-už-jící po ručníku,
zakrytí bělostných údolí a hor,
velehor,

nemyslíš vážně , že jsi skutečná, 
skáču do ohně ve Staffordshiru roku devatenáct se osm,
tisíce Faustů odlétalo stropem a mávalo klobouky,

Ozymandiův     radostí     drze     označený   
Tajemný    efemérní      mihotavý       pravděpodobně   laskavý       ihrám
Okutista Riskující Iluze Efervescentní Nevinných Těch Invazních Snů

o Tobě,
poskakujete v nich s Margareth Cavendishovou,
 protančíte střevíčky reality , změní  se kompas, řízený obyčejnou geometrií 
ve stroj konce světa,

roztočená střelka magnetu Tě chladí , jsi rozpálená,
vždy jsi rozpálená a chladná Lulu postává u jukeboxu
s pirátským kloboukem vraženým do čela,
něco škrábe do notesu, 

přepisuje historii,

nikdy jsme se nepoznali,

najednou přiběhne astronaut z Westmisterského opatství,
vytrhne jí notes z ruky, trhá stránky a polyká je,
Lulu se nevzrušeně s otočí,
přicházejí muži obrovští,
vyhazovači smutku.

Lulu zavlní boky a řekne:
-Diskutuj, nebo amputuj.-

Nejsilnější vir je slovo vězňovo,
doutnající v předsálí mysli.




Rewriting history.

 Lubomír Tomik

 / Do I really just want to be carried away by the imagination, where will it take me to come to you? /

 Sax Rohmer closed his eyes,
 was in the late fifties in Britain,
 swimming in bottles of champagne,
 Masonic symbols,

 he never opened them again,
 like me on four sides,
 you guard between the poles,
 romantic puzzle,

 The Tjiuan Bible of our relationship,
 locked in the door already already-using a towel,
 covering white valleys and mountains,

 you don't seriously think you're real,
 I jump into the fire in Staffordshire in the year nineteen with eight,
 thousands of Faustians flew off the ceiling and waved their hats,
 Ozymandi's joy brazenly marked
 A mysterious ephemeral shimmering probably kind ihram
 OcutistRisking IllusionEfervescent Feelings of CelebritiesInnocentThe Invasive Dreams
 about you,

 you jump in them with Margareth Cavendish,
  you dance the shoes of reality, the compass changes, controlled by ordinary geometry,
 into the machine of the end of the world,
 the spinning pin of the magnet cools you, 
you are hot,
 you're always hot and cold Lulu is standing by the jukebox,
 with a pirate hat stuck in the forehead,
 something scratches the notebook,
 rewrites history,
 we never met.

 suddenly someone runs up as an astronaut from Westminster Abbey,
 he snatches the notebook from her hand, tears the pages and swallows them,
 Lulu turns unperturbed,
 huge men are coming,
 mourners.

 Lulu curls her hips and says:
 -Discuss or amputate.-

 The strongest virus is the word of prisoner,
 smoldering in the foyer of the mind.

Nesnězte Amundsenovi psy.

Nesnězte Amundsenovi psy.

Nesnězte Amundsenovi psy.

Lubomír Tomik

Nesnězte Amundsenovi psy,
tlačte před sebou Edmunda Fitzgeralda ,
do brázdy na dně zasadím vzpomínky na Tebe 
a jezero , 
exploduje touhou.

Nesnězte Amundsenovi psy,
propusťte odvlečené otroky z Rano Raraku,
naivně romantické představy
zakopané,
na pobřeží.

Nesnězte Amundsenovi psy,
nikdy nebudeme spolu, jsi Kleopatřina jehla a já,
střílím kolem sebe city,
přezrálý 
ugrilovaný pistolník.

Nesnězte Amundsenovi psy,
přivázala jsi mne ke kormidlu, nechala vše na Karamanéhovi,
zmizela v noci,
nechala na podlaze hrsti růžových hub,
někdo se pousmál.

Kosti vhoďte na sníh.

JSI , 
v momentech úžasných,
výpočtech precesních,
vím, že  spolu nikdy nemůžeme být,
už jsem někdo jiný ,
přesto,
 nic mi nezabrání nosit Tě v sobě.





Don't eat Amundsen's dogs.

 Lubomír Tomik

 Don't eat Amundsen's dogs,
 push Edmund Fitzgerald in front of you,
 I will plant memories of You in the wake 
at the bottom of the lake,
 explodes with desire.

 Don't eat Amundsen's dogs,
 release the abducted slaves from Rano Rarak,
 naively romantic ideas
 buried,
 on the coast.

 Don't eat Amundsen's dogs,
 we'll never be together, you're Cleopatra's needle and I
 I shoot emotions around me,
 overripe
 grilled gunslinger.

 Don't eat Amundsen's dogs,
 you tied me to the helm, left everything to Karamanes
 disappeared in the night
 she left a handful of pink mushrooms on the floor,
 someone smiled.

 Put the bones in the snow.

 YOU,
 in amazing moments,
 precession calculations,
 I know we can never be together
 I'm someone else already
 yet,
  nothing will stop me from carrying You in me.






Pod městem.

Pod městem.

/Pro Tebe/

Lubomír Tomik

Pod městem je další město,
v němž láska roste rychlostí pučících nehtů v rakvi po posledním rozloučení,
pod městem procházím pavučiny archívů,
 hledám zmínky o Tvém jménu,
lechtám paty všech Achillů,
kempujících před důkazy zázraků, stínů  zádumčivých Trójí, rozporuplných divů,
zarážejících vidlice blesků coby stanové kolíky,
začněme znovu miláčku,
začněme od píky.

Každý Tvůj úsměv je Ishmaelova nabroušené harpuna,
pochodeň co zplna zažhnula v pokračující noci bez konce,
nechci být sobecký,
chci jen všechny Tvé rozbřesky,
zatahování,zamykání, ,otevírání žaluzií, brány vpouštějící 
hordy mongolských nájezdníků, 
kráčejících rozdělenou řekou,
brodící se v proudu,

město pod městem,
Attilova hrobka ,
v níž držíme stráž a nevycházejí nám hlídky,
míjíme se , rubáše a závoje na prádelních šňůrách,
nevyřčené pocity,
místo kolíků,
svírajících palce,
tanec bílých velryb,
tažní ptáci listopadu na telegrafních linkách,
jejich rozjásaný kvapík při odletu,
jsi nádherná.

Pod městem je další město,
zavedla jsi tam stanné právo,
dříve než by mi bylo milo, 
dříve než někdo na skobu zavěsil další plátno,
scházíš mi,
bloudím bez mapy pod městem, 
širokoúhlý záběr na chlápka ,
proplouvajícího úžinami Démosu.







 Below city. 
/For You /

Lubomír Tomik

Below the city is another city,
 in which love grows at the speed of budding nails in a coffin after the last farewell,

 I walk through the webs of archives under the city,
  I'm looking for mentions of your name,
 I tickle the heels of all the Achilles,
 camping before the evidence of miracles, the shadows of all those pensive Troy, contradictory wonders,
 striking lightning forks as tent pegs,
 let's start again darling
 let's start from the peak.

 Your every smile is Ishmael's sharpened harpoon,
 the torch that ignited completely in the continuing night without end,
 i don't want to be selfish
 I just want all your dawns,
 retractable, opening blinds, inlet gates
 hordes of Mongol invaders,
 walking along a divided river,
 wading in a stream,
 city ​​below city.

 Attila's tomb,
 in which we keep a guard and there are no patrols,
 we pass, shrouds and veils on clotheslines,
 unspoken feelings,
 instead of pins,
 gripping their thumbs,
 white whale dance
 migratory birds of November on telegraph lines,
 their chewing droplet on departure,
 you're beautiful.

 Below the city is another city,
 you introduced martial law there,
 before I was nice
 before someone hung another canvas on the staple,
 i miss You,
 I wander without a map under the city,
 wide angle shot of a guy
 passing through the Straits of Demos.


Držel jsem

Držel jsem sbírku Mísa vymyšlených ryb v ruce , listoval v ní,teď, jsou tam několik desítek let staré fotografie z antarktické expedice, koukám, design se Klárce opravdu povedl, vzhled názvů jednotlivých básní….čtu, úplně si jasně vzpomínám co a kde jsem napsal…a

Tiché kolébání ve sněhu, mlčenlivé houstnutí jsem napsal v roce 2016-2017, o dva roky mne pak na stejném místě, o němž jsem psal, srazilo auto a stalo se co se stalo. Jasně vidím moment, kdy jsem tu báseň měl najednou v hlavě, stál jsem v prosklených dveřích v malém vestibulu s Katkou a koukal na ten přechod, je to v podstatě o ní….znovu jsem na to narazil…kde se to vzalo ? Jen s tím rozdílem že ve skutečnosti jsem letěl vzduchem. Takhle to mám, prostě to přijde, poupravím v rámci možností do srozumitelného tvaru, jsi přitom se mnou… lusknutí prstu. Pojďme dál.

Musím pochválit tiskárnu , tady u nás, ve Starém Městě.

Musím pochválit tiskárnu tady ve Starém Městě, Agentura NP | tiskárna a dtp studio , už mi zbývaly je dva poslední kusy mé sbírky Mísa vymyšlených ryb se Sylvií Plathovou v plavkách na obale a skrytým Crowleym v názvu…Tedy této tiskárně Agentura NP | tiskárna a dtp studio se podařilo jeden z posledních kusů naskenovat, čímž mne v podstatě zachránili, jelikož jsem přišel o všechny podklady z předchozí tiskárny. Bude se tisknout i s adresou mé nové stránky, na níž právě jsi…blog.cz zmizel v zapomnění, jedenáct let…. nakonec, všechno zlé, je pro něco dobré…díky!
Jen kdyby mne tolik nestudil titanzinek, co mi drží čelist a nadočnicový oblouk, tohle je slabší, nečekané, i když minulou zimu jsem to asi zažil, vůbec si to nepamatuji…jak jsem mohl chodit venku ?

Mezitím , před třemi měsíci

When I look into your eyes
I can see a love restrained
But darlin‘ when I hold you
Don’t you know I feel the same
Nothin‘ lasts forever
And we both know hearts can change
And it’s hard to hold a candle
In the cold November rain


Just tryin‘ to kill the pain
But lovers always come and lovers always go
An no one’s really sure who’s lettin‘ go today
Walking away

November rain, lyrics ,docela se to dnes hodí…

Více než.

Více než.

Lubomír Tomik

Více než všechny poklady Mezopotámie,
je to akrobacie, je to monarchie, vybledávající fotografie,
zahanbíme příběh sám,
ty a já, najednou,
zablesklo se s hlasitým -PAF!-
rudě přidrzlý červený chlapík se opíral o hůlku , zubil se a zahltil mne slovy -:
-Dozvíš kam hledí sfinga, 
kdo kdysi procházel uličkami Nan Madolu
kde dnes brousí klubka jedovatých hadů,
Yonaguni Yonaguni Yonaguni,
sypká tresť planiny Nazca kde spí tanec,
chceš přece znát,
chceš vědět, žiješ v simulaci, padesát na padesát,
klouzavý let do údolí-  zakroutil jsem hlavou,
otevřel oči , v želvě kolem nás se pot vařil kolotem, 
nadávky, proklínání, dal jsem štít před sebe
doplnil  řadu, pohledy nevěřícnosti,
zapřel jsem se nohama do těl pod sebou,
nevázaný tanec kostí,
najednou hlasité -Paf- vzduch naplnil prázdné vakuum,
ve zprávách pak událost, pak dramaticky měla,
správné náležitosti 
                                     novinářské kachny.

Chlápek
 se
 smutně 
pousmál,
všechno mělo být úplně jinak.









Over.

 Lubomír Tomik

 More than all the treasures of Arabia,
 let us embarrass the story ourselves,
 you and me, all of a sudden,
 flashed with a loud -PAF! -
 the red-red guy was leaning on his wand, grinning and overwhelming me with the words -:
 -You'll find out where the sphinx is looking,
 who once walked the alleys of Nan Madol

 where today they grind a ball of poisonous snakes,

 Yonaguni Yonaguni Yonaguni,

 loose trumpet of the Nazca plain where the dance sleeps,
 do you want to know
 you want to know you live in simulation, fifty to fifty,
 gliding flight into the valley - I shook my head,
 he opened his eyes, sweat boiling in the turtle around us,
 cursing, cursing, I put a shield in front of me
 I added a number, views of disbelief,
 I denied my feet in the bodies beneath me,
 untied bone dance,
 suddenly a loud -Paf- air filled an empty vacuum,
 in the news, then the event, then dramatically,
 all essentials
                                      journalistic ducks.

 guy
  sad
 smiled
 he knew he screwed up.




Závojem mraků.

Závojem mraků.
/Pro Tebe/

Lubomír Tomik

Závojem mraků,
polem rudých vlčích máků,
negativem zvuku,
odleskem nevyfouknutého bublifuku,
velrybí kostice,
ostré jsou , bělostné velice,
na chvíli jsem viděl její touhu
a změnila všechno, 
změnila mi život,
nezvratná přitažlivost,
sonáta v L,
lapání po vzduchu,
v jezerech hlubokých,
překrásných.




Veil of clouds.

 /For you/

 Lubomír Tomik

 Veil of clouds,
 a field of red poppies,
 negative sound,
 by the reflection of the uninflated bubble blower,
 whale bones,
 they are sharp, very white.

 I saw her desire for a moment
 and changed everything,
 she changed my life
 irreversible attraction,
 sonata in L,
 gasping,
 in deep lakes,
 beautiful.

Dnes chci pro Tebe něco udělat

Dnes chci od 20.00 hodin zveřejnit na mém kanále na Youtube každou hodinu jedno video…Několikrát jsem skoro spadnul, abych se tam dostal, ruce od bláta, promočené boty, několikrát jsem se musel zastavit , nabrat sílu…. chtěl jsem aby to čtení mělo zvláštní , nenapodobitelnou atmosféru, pár mých věcí ze sbírky Noční stěhováci, nakonec jsem se dostal na velmi zvláštní místo, to až později, tam jsem četl , zkusím přidat fotky, bude to závod s časem… bude to závod s časem ,pro Tebe.

Ano, stihnul jsem to, pro Tebe.

25.prosince se navždy změní…

25.prosince se pro mne navždy změní Vánoce, věděl jsem, že mi přineseš štěstí-dnes jsem dostal oficiální svolení k něčemu úžasnému a tak nepravděpodobnému, že …. tak neuvěřitelnou věc může přinést jen život a to, že jsem Tě mohl poznat) A co jsem to chtěl…..s příchodem večera, jak padne tma, vypálím na nebe milion raket země vzduch, píšící ve výškách Tvé jméno

,,Nasednu na koště, komínem odletím, dnes je noc kouzel a my máme bál“ z textu písně kapely Znouzectnost

Norimberský nebeský úkaz roku 1561

Norimberský nebeský úkaz roku 1561 byla událost, která patří k nejstarším dochovaným zprávám o UFO. Došlo k ní 14. dubna 1561 v ranních hodinách, kdy obyvatelé Norimberka pozorovali na obloze různé útvary jako srpky, disky, šípy, trubky a kříže, které měnily polohu a vypadalo to, jako by mezi sebou bojovaly. Neobvyklá podívaná trvala více než hodinu. Norimberský tiskař Hans Glaser později vydal podrobnou zprávu o záhadném incidentu, doprovázenou vlastními barevnými ilustracemi. Moderní věda fenomén vysvětluje jako halové jevy. Carl Gustav Jung ve své knize o létajících talířích poznamenává, že Německo v té době žilo ve zjitřené atmosféře náboženských konfliktů a každá neobvyklá událost mohla snadno vyvolat mystické úvahy.

Kamenolom Isis.

Kamenolom Isis.

 Lubomír Tomik

 Vezme v podmračeném odpoledni kladivo,
  stružky potu jsou rozžhavené železo ,
  buší sametově hebce se vší silou odlétají odštěpky pocitů ,
 rozbíjí můj svět na kusy,

 gigantický doutnák dynamitu nastrouhaný do odpolední kávy,
 rozbíjí můj svět na kusy,

 šachty pyramidy, mířící ke hvězdám, mne zasahují laserovými paprsky,
 rozbíjí můj svět na kusy

 Tvé oči na fotografii jsou úžasné detektory pravdy,
 patřím Ti v nich.

 Přede mnou všechny další listopady,
 nyní dokonalé robinzonády,
 zvedám oči k obloze za hluboké noci,
 vrčení motorů,
piloti nevidí mávání z hloubky pod sebou,
 zvukomalebný tanec s draky,
 khaki fraky,
 ruce si mnoucí funebráky.

 Svítá, 
 nad kamenolomem Isis,
 nový den,
 račte dál.


Isis Quarry.

 Lubomír Tomik

 He takes a hammer on a cloudy afternoon,
   sweat streams are red-hot iron,
   pounding velvety softly, 
with all their might, 

splinters of feelings fly away,
  shatters my world to pieces,

 a gigantic dynamite cigar grated into afternoon coffee,
  shatters my world to pieces,

 the shafts of the pyramid, pointing towards the stars, strike me with laser beams,
  it breaks my world to pieces,
 Your eyes in the photo are amazing detectors of truth,
  I belong to you in them.

 All the other November before me,
  now they are perfect robinson houses,
  I look up at the sky on a deep night,
  growl of engines,
 pilots do not see the waves waving from below,
  sound painting dance with dragons,
  khaki tails,
  hands rubbing mourners.

 It is dawning,
  over the Isis quarry,
  new day,
  keep going.

Does the human brain resemble the Universe?

UNIVERSITÀ DI BOLOGNA

IMAGE
IMAGE: LEFT: SECTION OF CEREBELLUM, WITH MAGNIFICATION FACTOR 40X, OBTAINED WITH ELECTRON MICROSCOPY (DR. E. ZUNARELLI, UNIVERSITY HOSPITAL OF MODENA); RIGHT: SECTION OF A COSMOLOGICAL SIMULATION, WITH AN EXTENSION OF 300… view more CREDIT: UNIVERSITY OF BOLOGNA

In their paper published in Frontiers of Physics, Franco Vazza (astrophysicist at the University of Bologna) and Alberto Feletti (neurosurgeon at the University of Verona) investigated the similarities between two of the most challenging and complex systems in nature: the cosmic network of galaxies and the network of neuronal cells in the human brain.

Despite the substantial difference in scale between the two networks (more than 27 orders of magnitude), their quantitative analysis, which sits at the crossroads of cosmology and neurosurgery, suggests that diverse physical processes can build structures characterized by similar levels of complexity and self-organization.

The human brain functions thanks to its wide neuronal network that is deemed to contain approximately 69 billion neurons. On the other hand, the observable universe can count upon a cosmic web of at least 100 billion galaxies. Within both systems, only 30% of their masses are composed of galaxies and neurons. Within both systems, galaxies and neurons arrange themselves in long filaments or nodes between the filaments. Finally, within both systems, 70% of the distribution of mass or energy is composed of components playing an apparently passive role: water in the brain and dark energy in the observable Universe.

Starting from the shared features of the two systems, researchers compared a simulation of the network of galaxies to sections of the cerebral cortex and the cerebellum. The goal was to observe how matter fluctuations scatter over such diverse scales.

„We calculated the spectral density of both systems. This is a technique often employed in cosmology for studying the spatial distribution of galaxies“, explains Franco Vazza. „Our analysis showed that the distribution of the fluctuation within the cerebellum neuronal network on a scale from 1 micrometer to 0.1 millimeters follows the same progression of the distribution of matter in the cosmic web but, of course, on a larger scale that goes from 5 million to 500 million light-years“.

The two researchers also calculated some parameters characterizing both the neuronal network and the cosmic web: the average number of connections in each node and the tendency of clustering several connections in relevant central nodes within the network.

„Once again, structural parameters have identified unexpected agreement levels. Probably, the connectivity within the two networks evolves following similar physical principles, despite the striking and obvious difference between the physical powers regulating galaxies and neurons“, adds Alberto Feletti. „These two complex networks show more similarities than those shared between the cosmic web and a galaxy or a neuronal network and the inside of a neuronal body“.

The encouraging results of this pilot study are prompting the researchers to think that new and effective analysis techniques in both fields, cosmology, and neurosurgery, will allow for a better understanding of the routed dynamics underlying the temporal evolution of these two systems.

###

This study was published in Frontiers of Physics with the title „The quantitative comparison between the neuronal network and the cosmic web“. Its authors are Franco Vazza from the Department of Physics and Astronomy of the University of Bologna, and Alberto Feletti from the Department of Neurosciences, Biomedicine, and Movement of the University of Verona.

Peaches at dusk.

Peaches at dusk.

Lubomír Tomik
/ dedicated to You, without You I would be dead, You are my Scarlet wife /

I open my eyes,
i have a piece of paper in my own stomach and it stands on it, almost painted, in ornamental writing from the late 18th century:

She fell through space
explicit words
fast swirling around her
sighing in the lips,
astonished inaBility to pronounce them to pronounce,
shAttered by feelings
and yet she did,
she soon put her tongue on hers
tasting of darkness

peaches at dusk
and the Boundaries of light and darkness
peAches at dusk
and he counts the months and counts the days,
bow taut to burst
eye firm and cLear
dO not hope for the grace of a scarlet woman

peaches at dusk
aNd they are enhanced by the feeling of sweetness, vanity,
peaches at dusk
and the moon is underfoot,
bow stretched rainbow
she bends herself,
the beauty of a scarlet woman

baroque twilight Peaches
thEy activate pRimitive animal instincts
peaches at DUsk
and the way to you only leads this way,
the hunteR hAngs at the goddess’s waist
occupied by a BrOken spine,
the tool of a scarlet woman

peaches of twilight, light, darkness,
and the record turns and turns
peaches at dusk
and you seek the shadows of sharpened thistles,
the Bow stretches the hunter
he sends it ornAmantally across the forest,
across the heart of a scarlet woman

platinum, narrow mouth
ecstatically you
it opens
the claws of your hands,
the worried one always looks me in the eye
he tears me to pieces over and over again,
and I’m watching your pupils
flashing fantastic sos,
again, crystal clear tenderness in your service.

i close my eyes.
peaches at dusk affected by light whipping.

when you pour coffee, the hot water slips into the pop art mug
printing,
spills on the sides,
like a hand sliding down a Boy’s Ass of a jazz girL,
her twO buttons iN the collar of schroedinger’s cat,

oh
the world weather I can’t be without you,
I can not.

Pár fotek z poslední doby…

Význam:
vymykající se realitě, nadskutečné.

Význam: TY

Broskve

Na Broskvích soumraku jsem dělal od roku 2014…včera večer dokončeno, vyšly už ve sbírce Mísa vymyšlených ryb z roku 2015…ještě něco málo chybělo a zapadlo do sebe včera večer, Ty. Něco málo chybělo…není to něco málo, jen Všechno.

Teď bych chtěl Broskve číst, zkusit pár tónů… na nějakém vyjímečném, zvláštním místě, uvidíme kam mne život zavane.

Broskve soumraku.

Broskve soumraku.

Lubomír Tomik
/věnováno Tobě, bez Tebe bych byl mrtev, Ty jsi má Šarlatová žena/

Otevřu oči,
jsem kus papíru v mém vlastním žaludku a na něm stojí, téměř namalovaným, okrasným písmem z konce 18.století :

Padala prostorem
Explicitních slov
Rychle vířících kolem ní
Dmoucí se ve rtech
Užaslé neschopnosti je vyslovit vyslovit vyslovit
Rozkouskována pocity
A přesto to udělala přesto
Brzy vložila svůj jazyk na její
Ochutnávka temnoty

Broskve soumraku
A hranice světla a tmy
Broskve soumraku
A počítá měsíce a počítá dny
Luk napjatý až k prasknutí
Oko pevné a jasné
Nedoufej v milost šarlatové ženy

Broskve soumraku
A vylepšené jsou pocitem sladkosti, marnosti,
Broskve soumraku
A měsíc pod nohama má
Luk napnuté duhy
Ohýbá ona samotná,
Nádhera šarlatové ženy

Broskve soumraku barokní
Aktivují primitivní živočišné pudy
Broskve soumraku
A cesta k tobě vede jen tudy,
Lovec visí u pasu bohyně
Osouložený zlomenou páteří,
Nástrojem šarlatové ženy

Broskve soumraku, světla , tmy,
A gramofonová deska se otáčí a otáčí
Broskve soumraku
A hledáš stíny nabroušeného bodláčí,
Luk napne lovce
Okrasně ho pošle napříč lesem,
Napříč srdcem šarlatové ženy

Platinová, úzká ústa
Extaticky tě
Rozevře
Drápy tvých rukou,
Ustaraná se mi podívá pokaždé do očí
Rve mne stále a znovu na kusy,
A sleduji tvé zorničky
Blikajícím fantastickým sos,
Opět krystalicky čistá něha ve tvém podání.

zavřu oči.
broskve soumraku zasažené lehkými šlehy.


při zalévání kávy horká voda vklouzne do hrnku s pop artovým
potiskem,
rozlévá se po stranách,
jako ruka sjíždějící po chlapeckém zadku džezové dívky,
její dva knoflíky do límečku schroedingerovy kočky,

oh,
to zásvětní počasí, v němž nemůžu být bez tebe,
nemůžu.

O půl páté ráno.

O půl páté ráno.

Lubomír Tomik

O půl páté ráno neodbytná přítelkyně bolest
mne vyhání z lůžka,
za okny ranní tma,
spíš někde v dálce,
sny jsou mucholapky pocitů,
nenecháš mne ,
se chytit,
přilnout, topit se v lepidle,
jsem jako žralok, který se nemůže přestat hýbat,
musím se hnát za Tebou,
musím,
někde v šedivé prázdnotě přede mnou,
šestým smyslem , odpočívá Tvé kouzlo.

Mandylion.

Mandylion .

Lubomír Tomik.

Minuta pokaždé znovu páčené lebky,
 lAhodná, znovu další den bez tebe,
 Nanga parbat , v paprscích slunce blýskající se sněhové projekty,
 Drtící španělské bota, palečnice, spletly se ve skvělé každodenní
 povYky, mučení už tak všední, že si ani nevšimnu, že je tady,
 Ladná
 Injekce do hlavy, jehla, nekonečně dlouhá milion kilometrů prchavá
 bOlest,
 Nefertiti, tančící ve skalách, nikdo nezmizí jen tak,
                                                   každá myšlenka na tebe je prázdný nákupní košík, který nehodlám zaplatit , obrátím kapsy, vykutálí se dublony z potopených galeon, pokryté rzí postelových bitev,
 touha , zamknutá v momentu, který nikdy nepřišel,
 už o něj dávno nejde,
  vsadím vše na políčko barvy krve, tvá slova v dálce jsou tasmánští čerti,
 permanentně opouštějící ruletu,
 chcípám každý den bez tebe,
 každý další den přinutí mne věřit v zázraky, chůzi po vodě a další skopičiny,
 tanec můz,
 podél smutečních síní,
 v nichž jsem znovu a znovu nezvaným hostem,
 rozbíjení alabastru,
 slonovinové běsnící pohyby,
 bez tebe umírám znovu a znovu,
 chycený každý den do smyčky,
 bez tebe nejsem nic,
 znovu a znovu vysedám z transportu,
 do hukotu krematorií,
 ohlédnu se zpět,
 na nástupišti kufry, vzpomínky, 
 bez tebe nejsem nic,
 nikdo.

Toužím po jediném slově,
vycházejícím jako prvomájový průvod s mávátky 
z tvých úst,
kéž by se vrátil letošní nejkrutější měsíc,
takhle  nejsem nic,
nikdo.




Mandylion.

 Lubomír Tomik.

 a Minute of each time the skulls are re-ejected,
good, Again another day without you,
  Nanga parbat, snow projects shining in the rays of the sun
  the crushing spanish shoe, the mittens, got tangleD up in a great everYday  everyday everyday noises, torture so mundane that i don't even notice he's here, gracefuL
  injection Into the head, a needle, infinitely a million kilometers long, vOlatile
  paiN,
  nefertiti, dancing in the rocks, no one just disappears,
                                                    every thought of you is an empty shopping cart that i do not intend to pay for. 
i turn my pockets, roll out the doubloons from the sunken galleons, covered with the rust of bed battles,
  desire, locked in a moment that never came,
  it's not about him for a long time,
   i will bet everything on the field of the color of the blood.
  permanently leaving roulette,
  i want every day without you,
  every other day he makes me believe in miracles, walking on water and other sheep,
  dance can,
  along the mourning halls,
  in which i am an uninvited guest again and again,
  smashing alabaster,
  ivory raging movements,
  without you i die again and again,
  caught in a loop every day,
  without you i'm nothing.

  i get off the transport again and again,
  to the roar of crematoria,
  i'll look back,
  suitcases on the platform, memories,
  without you i'm nothing
  no one.

 i long for one word,
 based as a May Day parade with waves
 from your mouth,
 i wish the harshest month of this year returned,

 I'm nothing like that,
 no one.

Crowley, tarot, včera, poprvé, posuď.

Asi se už nikdy neuvidíme, zřejmě to tak má být…když jsem našel předevčírem dvě srdce…nemůžu Tě dostat z hlavy. Třetí den se učím tarot podle Crowleyho, včera večer jsem jej poprvé zkusil vyložit, posuď sama…jestli budeš mít příležitost si přečíst :

V jakém stavu je vztah :

Zpevnění a nehybnost….sebepoznání a obnova po nějakém bolestném prožitku. Přinucení stáhnout se do ústraní /nemoc/, izolace. Přestávka v boji s vyhlídkou na mír.

Popis mne, teď, z hlediska karet: Emocionální síla. Láska , city. Náklonnost, která chce vlastnit. Vyrovnanost, duševní převaha.

Popis Tebe, teď, z hlediska karet: Optimismus, důvěra v budoucno. Vše otevírající láska. Hledání naplnění smyslu života. Vnitřní a vnější štěstí. Samolibost, domýšlivost, ješitnost. Spokojenost, přiznání lásky, radost ze života.

Posuď sama. Správné slovo, z mého pohledu, je…děsivé.

PS: O pár minut později, v YouTube studiu něco kutím, objeví se tenhle klip, Ty a já, šlo by to vystihnout lépe ?

Allen Ginsberg :Napsáno W. C. Williamsem v mém snu



„Tak jak Je
hlásáš
obecnou
Pravdu
Obecně známou
jako touha
Netřeba
šňořit
a dělat
krásnou
Netřeba
křivit
není-li
běžná
k
pochopení.
Šťourej se
v nose
oči uši
jazyk
pohlaví a
mozek
obnaž
před lidmi
Chyť své
šance
za
pačesy
Naslouchej
sobě
mluv k
sobě
a ostatní
si také
rádi
uleví
od břemene –
vlastních
myšlenek
a úzkostí.
Touhou to
začíná
moudrostí
končí.“

Dvě srdce.

Dnes se mi podařilo najít , zcela neplánovaně , dvě srdce, už jsem se s nimi rozloučil, jedno je z doby PŘED a druhé PO….hodně pro mne znamenají…jedno skleněné, jedno tygří oko na zlomeniny…možná léčí i zlomené srdce….,ale skleněné…je, jako by jsi byla tady.
Srdce a poháry.

Lubomír Tomik

Zcela nenadále se rozevřela džungle náhle,
kosti z tygra byly hostie vkládané na jazyk.

Fyzický pocit Tvého doteku,
jarní tráva ,
                            rašící na 
                            propadajících se  masových hrobech.

Expedice vyrazila, 

ladně
 začala
 karavana,

velbloudi,
 komíhající se ,
prachem cest.

Znenadání  z šera vystoupily dvě postavy s klobouky nakřivo, 
mne přepadli,
drsně a nečekaně,
bandité lásky.

Hearts and cups.

Lubomír Tomik

Suddenly, the jungle opened suddenly,
the bones of the tiger were the host inserted into the tongue.

The physical feeling of your touch,
spring grass,
sprouting on
decaying mass graves.

The expedition set out,

gracefully
began
caravan,

camels,
swaying,
dust of roads.

Suddenly, two figures emerged from the gloom,
with hats crooked,
they attacked me
harshly and unexpectedly,
bandits of love.

Kde ?

Napsala Magdalena Verneová , pseud. / vl.jm. Lenka Karhanová /
Čte Lubomír Tomik
Hudba Lubomír Tomik

Hudba je v popředí záměrně, text :

Kde?

Magdalena Verneová

Mé srdce stále odchází k tobě
jak dešťové kapky co mizí,
když stékají po stéblech divokých trav.
Ti vlnící se hadi v písku
bez konce a začátku.

Mé srdce odchází k tobě
jež jsi beze jména.
Nevím kde se skrýváš
kam tě jít hledat
kde je tvá krajina beze spánku a snů,
zavíráš se v ní sám a sám
s myšlenkou na koho?

Nebo se touláš kdesi
nad vlnami nezralého obilí
nebo na lukách jež nepatří nikomu
v temně zlatém svitu podzimního slunce?
Na lukách jež nemají hranic ani cest.

Vstaň a na chvíli pootevři dveře,
od kterých jsi nenašel klíč,
dovol vejít světlu a zavolej vítr,
vždyť svoboda je jedno z jeho jmen.

Odcházím neboť jsi mi dal
jen zbytečný lék co jmenuje se čekání.
Horkem léta stéká ti pot
po tváři v níž po úsměvu zůstal jen stín.

Ale vítr není jen vítr
nechceš aby zchladil tvoji tvář?
Už můžeš otevřít dveře
nikdo za nimi už nestojí,
to jen falešný lék jménem čekání
uvolnil zrezivělý zámek
od něhož ztratil jsi klíč,
a ten kdo čekal už je daleko.

                                                                    podzim 1990

http://www.lenkakarhanova.cz/

https://midianpoet.wordpress.com/

Nad ránem.

Nad ránem.

Lubomír Tomik

Nad ránem živý sen,
 donutil mne vstát do rozpustilosti,
jako bych neztratil nic ,
ladící milion radiostanic,
tančili jsme spolu v mihotání požárů mlýnic,
živý sen,
hlas, příjemný,
popírající čas,
vzdálené klimbání hromnic,
objetí, ve stínu šibenic,
hlas, Kirké alias,
smetanové svolení ,
svolení k bolesti.



The morning.

 Lubomír Tomik

 A vivid dream in the morning,
   he made me stand up,
 like i haven't lost anything
 tuning a million radio stations,
 we danced together in the flickering fires of the mills,
 vivid dream,
 voice, pleasant,
 time denying
 remote climbing of groundhogs,
 hug, in the shade of gallows,
 voice, Kirke alias,
 creamy permission,
 permission to pain.

Tenhle příspěvek…

…je z nemocnice T.A.Bati ve Zlíně , z očního oddělení ,navzdory situaci kolem viru báječní zdravotníci, lékaři… příjemní profesionálové. Zachránili mi zrak, po nehodě jsem na pravé oko několik měsíců pořádně neviděl…po operaci jako ze sci-fi, ano.

Jenže…postupně přicházím o … hodně.

Statický šum II

Statický šum II.

/Pro Tebe/

Lubomír Tomik

Sešplháš z hlídkových košů života v mlhách,
monitorového listí současnosti, 
buď silná, každý den,
buď svá, odtanči do rvačky , každý den.

Les je území porostlé stromy,
srdce je území porostlé myšlenkami pocity vzpomínkami,
statický šum pokrýval vše nástřikem stříbrného povyku,
hlas lodí v nesnázích rozechvíval membrány  re pro du k to rů,
zvolnění zvonění telefonu,
 kdysi by mne zavalila duha,
 když jsem přijal hovor, když jsem Tě přijal celou....dnes jen prázdná , tichá, linka,
chtěl bych si vzpomenout co mi připomínaly Tvé oči,
kličkoval jsem slalomem Salomé, 
žen Jindřicha osmého,
brokáty vltavíny objednávky eshopů,
vavřínové věnce a hrst hlíny do dlouhého lože,
kdysi pot a kůže, pot kůže pot kůže pot kůže
pot kůže
pot kůže 
pot kalhot 
pot terakot
pot protihodnot,
abych se Ti mohl dívat do očí , stálo by mne to jen všechno, 
nic víc, všechno,
růže 
růže
růže...

V nepružných jinovatkách zamknuté, zavřené dveře,
listopad sice není nejkrutější měsíc,
bezohledný je docela dost.



Static noise II.
/For You /

 Lubomír Tomik

 You climb out of the watch baskets of life in the mists,
 monitor leaves of the present,
 be strong every day
 be yours, dance to the brawl, every day.

 A forest is an area covered with trees,
 the heart is a territory overgrown with thoughts feelings memories,
 static noise covered everything by spraying a silver noise,
 the voice of ships in trouble shook the membranes of the spe  a  ke  r  s,
 the ringing of the phone, I would have been overwhelmed by a rainbow when I answered the call, when I received the whole of you …. today just an empty, quiet line,
 I would like to remember what your eyes reminded me of,
 I zigzagged Salome slalom,
 the wives of Henry the Eighth,
 moldavite brocades e-shop orders,
 laurel wreaths and a handful of clay in a long bed,
 once sweat and skin, sweat skin sweat skin sweat skin
 sweat skin
 sweat skin
 sweat pants
 sweat terracotta
 pot of value,
 so that I could look you in the eye, it would only cost me everything, nothing more, everything,
 roses
 roses
 roses…

 Locked, closed in inelastic hoarfrost, closed door,
 November is not the cruelest month,
 ruthless is quite enough.

První

První den mého nového života a řekni mi, jak bez Tebe, jak bez Tebe můžu být…vteřinu hodinu okamžik měsíce… každý pohyb mi připomíná Tebe,nadechnutí,krok,bolest…na tu kašlu, řekni mi, jak se bez Tebe , mám vyrovnat s tím co jsem dostal naloženo… když loď proplouvala kolem a z pobřeží se ozývala slova….-….mrtev, je mrtev…- ano , nebudu loutka, kdo si myslíš, že jsme , hračky ? Nenávist je velmi podceňovaný cit…ne vůči Tobě…ani náhodou, díky Tobě jsem se z toho všeho naopak dostal…až sem , k tomuto momentu. ty víš, ty víš, koho tím myslím, tři písmena, nestojí to za řeč, ty…k smíchu, kdybych mohl, směji se od ucha k uchu ….takhle kokutsu dachi , které ani pořádně nedám… a Ty, dívko….i když nejsme spolu, jsi se mnou. Nejsem sobec, vím co je možné , co ne, jsi se mnou, v mysli, to je všechno, takhle , jsem s tím smířený, vždy není k mání to, co chceme, co bychom chtěli nejvíce.

Vzkazy a zprávy.

Vzkazy a zprávy.

Lubomír Tomik

Vzkazy a zprávy,
proplavané splavy,
bez nichž jsem nemohl být,
nikdy mi nezmizely z hlavy,
všechna Tvá slova,
nedočkavý,
vrhal jsem se znova a znova  do chřtánu lvova,
nebyl zrovna doma, 
poslal lvici,
rozsápala mne drápy
                                         dorůžova,
obnažené maso chládlo ,
krev houstla,
měnila se v kost,
v bezvětří za dne slunovratu,
bezvětří a tichu,
které
čekají nás.
Messages and messages.

 Lubomír Tomik

 Messages and messages,
 floats,
 without which I could not be,
 they never disappeared from my head,
 all your words
 eager,

Into the maw of a lion,
 I threw myself  into the maw of a lion, again  and again,
 he wasn't exactly at home,
 sent a lioness
 She tore at my claws,
 pinky,
 exposed meat chilled,
 blood thick
 it turned into bone,
 in calm air during the solstice,
 no wind and silence,
 they are waiting for us.

Sympatické lidské gesto.

Sympatické lidské gesto.


Lubomír Tomik


 Stále jsem se ujišťoval ,
                                             že je vše skutečné.

 Praskající polena v krbu,
 dlouhé pohledy v zasněných návrších Tebe.

 Básně chtěly být čteny, 
  ne zasouvány do šuplíku,
 opona času a prostoru se rozevřela,
 myslím, že jsem byl dnes 
                                              svědkem něčeho vzácného.

 Ocitly jsme se na místě,
 s výhledem  na bouři, 
                                   zuřící pod námi,
 sympatické lidské gesto ,
 uprostřed červené zóny viru.

Květ v údolí.

Květ v  údolí.

 Lubomír Tomik
 
 Když se v ulicích proháněli rozsévači plynových lamp,
 za ruku se držící nápadníci,
 ve světlech ramp
 váhající zápasníci z mrtvých vstávající,
  když kola mlhy nešetřila nikoho chtěl věnovat květinu,
 místo ní
 držel v ruce rozpálený žhnoucí meteor,
 zkamenělý porézní asfodel,
 uvnitř a uvnitř a ještě hlouběji stopy v houbovité tkáni, 
 probírala                                      se
 protahovala                                  se
 pableskovala                                 severem,

 Kyrie 
 eleison ,
 Kyrie 
 eleison,

 očekávám vzkříšení lásky,
 květ uprostřed údolí Tofet,
 údolí Tofet.

Flower in the valley.

 Lubomír Tomik

 As gas lamp sowers roamed the streets,
  suitors holding hands,
  in the ramp lights
  hesitant wrestlers rising from the dead,

   when the wheels of fog spared no one wanted to dedicate a flower,
  instead of her
  holding a hot glowing meteor in his hand,
  fossilized porous asphodel,
  inside
 and
 inside
 and
 even
 deeper 
traces in the spongy tissue,
  she discussed
  she stretched
  flashed north,

 Kyrie eleison,
  Kyrie eleison,

 I expect the resurrection of love,
  a flower in the middle of the Tofet valley,
  Tofet valley.

An earlier universe existed before the Big Bang, and can still be observed today, says Nobel winner