
Autor : Aleš Vencel
Autor : Aleš Vencel
Výstava v námořnici.
Lubomír Tomik
Nejzazší hranice je výspa mysli,
tajuplný kraj,
můžeš mít jen čisté úmysly,
pohlédni dolů přes okraj.
Aby jsi viděla obrysy,
tyčící se věže myšlenek,
nechej se laskat heroicky ,
procházej s hlavou vztyčenou, s úsměvem, davem milenek.
Buď otevřená a já vím, jsi,
dívka, pohlížející na realitu
Svýma očima,
Vždyť Přece,
Vždyť Přece,
Všechno právě začíná,
Každý den znovu začíná.
Ty.
Jsi naživu.
Snad jsi v pořádku, Ty i všichni blízcí…nemůžu se ozvat napřímo, vzhledem …však víš, vzhledem k tomu, že máme na vše rozdílné pohledy-můj znáš, vše co jsem Ti řekl, je stejné, Tvůj znám já a proto Ti nechci působit ještě větší starosti, než teď určitě máš. Zmizet, žít s Tebou uvnitř ….je….komplikované ?
Ano.