Sheldrake.

The beginning of wisdom, I believe, is our ability to accept an inherent messiness in our explanation of what’s going on. Nowhere is it written that human minds should be able to give a full accounting of creation in all dimensions and on all levels. Ludwig Wittgenstein had the idea that philosophy should be what he called „true enough.“ I think that’s a great idea. True enough is as true as can be gotten. The imagination is chaos. New forms are fetched out of it. The creative act is to let down the net of human imagination into the ocean of chaos on which we are suspended and then to attempt to bring out of it ideas.

Rupert Sheldrake

Mám na mysli Alana , Tebe a tak.

V pořadí :

1/ Mám na mysli Alana, včera jsem slyšel část jeho přednášky ve veřejné knihovně někde v Británii, ano, když něco děláte delší dobu, tak se to stane přirozenou součástí Vás, jako řídit auto, dýchat, kdysi bych napsal i jezdit na kole, něco z říše sci-fi pro mne teď.,pravda, Alane. Můžu tohle napsat. Můžu, něco neuvěřitelného. Můžu. Jsem naživu. Znáš mne.Když se jen staneme součástí myšlenek druhého, vše se uloží do zasutých šuplíků paměti, když jsou šuplíky plné, vzpomínky se z nich vyvalí ven a teď se to stalo mě.

2/Mám na mysli Tebe …….. za to co jsi mi ve chvíli na dětském hřišti dala a je to smutné, přímo teď píšu slova:

Ty i já jsem si prošli
ostřením hrany diamantu,
chvílí naděje,

na mapě vyhroceného neskutečného, pro mne, mapě viru,
koukám na místo kde žiješ,
kam jsem tak rád jezdíval,


Sny o něčem
co mohlo být skutečné,
co mohlo být reálné,
žít si vlastním, životem.


Viděl jsem záblesk
Budoucnosti
Když jsem se všichni tři vedli za ruku, místem bývalých zdí dětského hřiště prosvítalo slunce,
děti si hráli na prolézačkách, kousek od nás starostlivá máma učila syna jezdit na dlouhém laně, držet se jen rukama zavěšené přezky z červeného plastu, kluk klouzal sem a tam, sem a tam, chlapec výskal vzrušením a
Tvůj úsměv,
V té chvíli už vědoucí,


mýdlová bublina explodovala
S jehlou v ní mízéjící,
Násílné chládné píchnutí,
Úúúúúúúúúúúder srdce buch,

jako když tenkrát v jiné básni vyšlo na oblohu,


Milion střepů z nichž jeden,
jeden byl skutečný,
Dokonalý.

Dokonalý dokonalý dokonalý

dokonalý dokonalý,

dokonalá Jsi.

Ty.

Skutečnost.

……

a …zdá se jako by všechny špatné věci , všechny byly teď, učím se trpělivosti, už není co ztratit…pak slyším …..thousand scents of Arabiaaaa……. jsi mi věnovala skoro všechno, přitom ..možná ani nevíš.

In order, as I just thought:

1 / I mean Alan, yesterday I heard part of his lecture in a public library somewhere in Britain, yes, when you do something for a long time, it becomes a natural part of you, like driving a car, breathing, I would once write and ride a bike, something from the realm of science fiction for me now., true, Alan. I can write this. I can, something incredible. I can. I’m alive. You know me. When we just become part of another’s thoughts, everything is stored in the tucked-in drawers of memory, when the drawers are full, the memories roll out of them and now it’s happened to me.

2 / I mean You …….. for what you gave me in the playground at the moment and it’s sad, I’m writing the words right now:

You and I went through
sharpening the edge of a diamond,
moments of hope

on the map of the aggravated unreal, for me, the map of the virus,
I look at the place where you live,
where i loved to go

Dreams of something
what could be real
what could be real
to live your own life.

I saw a flash
The future
As the three of us held hands, the sun shone through the former walls of the playground,
children were playing on climbing frames, not far from us a caring mother taught her son to ride a long rope, holding only red plastic buckles hanging with her hands, a boy sliding here and there, here and there, a boy screaming with excitement and
Your smile,
At that moment, already knowing

the soap bubble exploded
With the needle in it,
Violent cold sting,
Úúúúúúúúúúúnder heart boom,

as when he came out into the sky in another poem,

A million shards, one of which,
one was real
Perfect.

Perfect perfect perfect

perfect perfect

perfect You are.

You.

……

and … it seems like all the bad things, they were all now, I’m learning patience, there’s nothing left to lose … then I hear ….. thousand scents of Arabiaaaa ……. yes ……you gave me almost everything, yet ..maybe you don’t even know.