The Ghost of

Snad po půl roce…nádhera, nádhera. Venku podzim barví listí už odstíny žluti, úplně mě štve , že kvůli pitomému kolenu nemůžu moc chodit… snad to neskončí. Nejradši bych Tě obejmul, učím se teď jak vytvořit e-publikaci, piluji angličtinu, zítra budu s tiskárnou řešit dotisk starší sbírky básní. Dny bez Tebe letí, psal jsem teď příteli mail, koukám a napsal jsem mu: – Ostatně, jsme jen projektily do dělových hlavní keců a pomluv- přesně. Ten udělal tohle, řekl tamto, chová se takhle… Všem těm lidem : Ju. Na každou svini se vaří voda. Momentálně se v ní koupu já. Hned budu, jen posbírám kousky kůže, osuším se a je to. Další prosím.

Scházíš mi, tohle není volání o pomoc, nejsou žádná ,,ale“, prostě to tak je.