Rouška v roce 2018.

Při přepisovaní jsem teď narazil na zajímavou věc. Sbírku,ze které pochází následující ukázka-Veronica a jiné básně- jsem vydal vlastním nákladem v roce 2018, jedna z básní obsahovala následující řádky:

v barech po půlnoci v pršiplášti
se špičatým kloboukem komíhal lucernou na čáře přílivu pod stejnou polovinou Měsíce v záhybech Tvé roušky
v přízračných ulicích portugalských krčem, v očích sendwichových venkovanů,
ve vychýlení planet
v odrazech přídí čajových kliprů prorážejících záclony z parfémů
oči upnuté k západu, nahá kůže
posetá tříští oceánů

Na obálce herečka Veronica Lake.

Tedy – v záhybech Tvé roušky- je to skutečnost ? Tehdy jsem měl na mysli arabskou roušku, stejně je to mrazivé, nakonec jsem Tě v roušce na fotografii viděl, na konci sbírky slova:

Napsáno léto 2017-jaro 2O18.

Dobrá , řekni , z milionu náhod, které se nám dvěma přihodily, není tato nejbláznivější?

Je to už podruhé, nejdřív jsem si napsal nehodu, která se mi stala, jestli to tak je a je to Dotek medúzy:

četl jsem Tvá slova, slyšel je, zas a znova se jimi opájel, jsi příliv, jímž stojí za to nechat se vláčet po písku a kamení, zkusit se usmívat, dekadentní seznámení, znovu, nikdy jsi mne nepoznala

Teď.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s