Opačně.

June Chua

June Chuapřed 3 dny The meaning of this song lies in a person who lost someone so close to her that he was her entire life. Her world. Her emotional pillow. She depended on him for her sanity and even her life itself was never the same since losing him. Even after he has gone, he remains such a important part of her world that time can never erase the memories of the one she thinks off. She recalls holding his hand through all of the years and he stills haunts her long after he’s gone. As the song progressed she realizes and comes to terms he would never really leave as a huge chuck of her life and memories consisted of him. To forget this person would be to forget her own life and happiness she has shared with this man. …. this song. Mám to opačně.

Blog.

Tohle je můj blog, tedy si sem můžu dávat co chci a když zveřejňuji něco někoho jiného, pouze s jeho svolením. Dnes jsem musel udělat vyjímku a použil část sms komunikace z telefonu. Zeptal bych se, zda můžu uvedené použít, není to však možné, prostě jsem to musel použít, bez těch slov by mi chyběla část pilíře, byla mým záměrem odvčerejška. Prosím, nezlob se.

Stejně se mi někdy nenápadně vplížíš do myšlenek, jakoby jsi žila někde v koši balonu zavěšeném na mém pravém uchu a vždy po ránu jsi mi vlezla okem přímo do hlavy a večer se spustila dolů, zpátky do koše , protože vládu přebírá Velvyslankyně snů, sloučených, když spíš v koši balonu , zdají se Ti též sny, tam i tady, sloučené.

Koneckonců, tohle je můj blog a já si sem můžu psát co chci.

Blog.

Velvyslankyně Sloučených snů.

Velvyslankyně Sloučených snů.

Lubomír Tomik

Čelem vycházejícímu slunci.
Předení motoru vozu.

Musím mít nablízku Tvou siluetu,
bez ní jsem jen prolínající se stopa někoho jiného,
šlehem vzdálených kopřiv,
dávných výstav, recitálů,
černých závojů, slov, pojmů a dojmů protože,
když pak stojím čelem slunci mizícímu za kopci v explozích
                          drážďanské
žluti
  a     
      červeně,      
            jasu a postupně noci zamykající den,
očekávám příchod velvyslankyně Sloučených snů,
ústí pušek budou razítka pasové kontroly  a

vzal jsem za kliku v kostele ,prý je brutální,
zmrzka se už dávno neprodává, byť parádní,
u kašny zbytky tvého stínu a

Nevadí, musím se s Tím naučit žít, otevřu oči, postavím na kávu.
Její vůně ti pohladí nos,
stál bych s prvními paprsky rána u Tvých nohou,
s hrnkem v ruce,
jen tak,
nevěřil.

Chvíli před probuzením si to představ.

Ambassador of the United Dreams.

Lubomír Tomik

Facing the rising sun.
Car engine spinning.

I have to  your silhouette nearby,
without it, I'm just an intertwining trail of someone else,
whipping of distant nettles,
ancient exhibitions, recitals,
black veils, words, concepts and impressions because,
when I face the sun disappearing behind the hills in explosions

D
re
sden
yellow
and
red, 
brightness and gradually night locking day,

I await the arrival of the Ambassador of the United Dreams,
rifle mouths will have passport control stamps and

I took the handle in the church, they say it's brutal,
ice cream is no longer sold, albeit great,
at the fountain the remains of your shadow and

Never mind, I have to learn to live with it, I will open my eyes, stand for coffee.
Her scent caresses your nose,
I would stand at the feet with the first rays of the morning,
with a mug in his hand,
just,
did not believe.

Imagine for a moment before you wake up.