Domů.

Těch pár perfektních dní, které jsem s Tebou zažil jsou jako návrat domů, když na ně pomyslím, jen tak být s Tebou, ty vzpomínky se vynoří nečekaně, o to více mě to pak smete. Napsal jsem Ti, pak jsem si uvědomil, co jsi napsala Ty mě naposled a místo odeslání jsem ten mail smazal, navíc ani nevím jestli tohle budeš číst, nevím vůbec nic. Hodně se teď zabývám teorií Duende, když čtu o ,,umělohmotném smutku“ v textech současné pop music, rozumím, můj smutek nad tím co jsem ztratil a podle Tvých slov vlastně ani nikdy neměl, není hraný, je opravdový a stále je tady, více či méně. Ano, nikdo jen tak nezmizí , nemůžu být ten kdo se ozve, protože stále mám Tvá poslední slova před sebou a místo proplesknutí, abych se vzpamatoval, si je přečtu, kromě touhy po Tobě nemám žádné právo zasahovat Ti do života, tak rád bych se vrátil domů, už nejsou žádná ,,ale“.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s