Docela…

Na spaní jsem si od sympatické terapeutky vyžádal ortézu, na zraněné koleno. Podle všeho se zdá že krev v místě nárazu zvápněla. Drobné kostní výrůstky, ortézu natočím tak , aby titanové výztuže tlačily přímo na ně. Je to jako bych měl pod kůží drobné kamínky a ty se drolily. Ju. Docela…veselo, na Starém Bělidle. Bělidlo… není to příliš rasistické? A polévka z vrány? Co jsi to provedla, Boženo?!!!!

Když jsem poprvé slyšel, že bude v Praze demonstrace, Proti rasismu v díle Boženy Němcové, uvěřil jsem tomu ,byla to součást docela komplikované historky, výborné.

Domů.

Těch pár perfektních dní, které jsem s Tebou zažil jsou jako návrat domů, když na ně pomyslím, jen tak být s Tebou, ty vzpomínky se vynoří nečekaně, o to více mě to pak smete. Napsal jsem Ti, pak jsem si uvědomil, co jsi napsala Ty mě naposled a místo odeslání jsem ten mail smazal, navíc ani nevím jestli tohle budeš číst, nevím vůbec nic. Hodně se teď zabývám teorií Duende, když čtu o ,,umělohmotném smutku“ v textech současné pop music, rozumím, můj smutek nad tím co jsem ztratil a podle Tvých slov vlastně ani nikdy neměl, není hraný, je opravdový a stále je tady, více či méně. Ano, nikdo jen tak nezmizí , nemůžu být ten kdo se ozve, protože stále mám Tvá poslední slova před sebou a místo proplesknutí, abych se vzpamatoval, si je přečtu, kromě touhy po Tobě nemám žádné právo zasahovat Ti do života, tak rád bych se vrátil domů, už nejsou žádná ,,ale“.

Tortoise .

In reflecting on the key images of Western music’s two-part invention — the duende of the tortoise and the radiance of Apollonian emotional geometry — we are reminded that originality is truly radical, that it comes from the root, from the mythic origins of the art.[4]
(Note: in Greek mythology, Hermes killed a tortoise to create the first lyre, which he traded to Apollo who was enamored by its music.).