Lepé šlechtičny.
 
 
 
Aleš Vencl, Luděk Kouřil, Lubomír Tomik
 
 
 
Příkroví z kamení.
 
Vlkové, zranění.
 
Přítomnost věků.
 
Kostky jsou vržený na dlažbu světu.
 
Nepřišli na Sachr průběžně zlomeni,
 
Termálně zmraženi,
 
Čekajíc na znění, úvodní větu.
 
 
 
Čas obléknu v prostor a prostor vibračně svléknu v tenkou nit.
 
 
 
=====
 
 
A již je lůza žene ulicí
 
po dlažbě
 
po kolenou
 
stopy krve za nimi
 
 
smradlavý vozka
 
přiráží zezadu
 
 
=====
 
V zázračných zdech,
 
sladce oddáni,
 
v jeden
 
společný
 
dech,
 
souhra myslí,
 
stříbrnou lžící v kotlíku života mícháni,
 
kořeněni zážitky, smýkáni sem a tam,
 
lepé stážistky hledí ke hvězdám,
 
tři muži, tři šlechtičny,
 
tré touhy, roucha Eviny,
 
nikdy není daleko ,
 
by nemohlo být dál ,
 
záblesky pevnostních děl,
 
lámání skal,
 
Tvé vojsko pod praporci.
 
 
 
Čas a prostor šanci skýtal,
 
přítelkyně krásná v loži fial,
 
v loži krás jalových, úsměvů nachových,
 
koruna královská na zemi pohozena,
 
nikým neohrožena,
 
jsi Lepá šlechtična,
 
která mne pokřtila, ve jménu lásky,
 
ve jménu masa.
 
 
 
Ve jménu života.