Žlutý pokoj.

Lubomír Tomik

Ve žlutém pokoji svíjejí se ruce,

tančí kobří tanec košíků

muž bez jizev přemohl dřevorubce,

zasadil jej a možná opukne,

muž bez jizev je list bílého papíru,

chystající se na tanec kaněk černou tuší,

vyslal jsem flotilu polibků k Tvému přístavu,

Měsíc kvílející písní banshee, mi zamotal hlavu,

vstříci kráse, vstříci tabu,

Ty, úrodná Nilu půda,

úrodná půda, odvrácená strana ticha,

řvoucí srdce, odvrácená strana ticha,

Tvá náruč se s mojí jistě smíchá.

Znovu.

Lubomír Tomik

Znovu a znovu Tě sochám,

hnětu maso Tvého těla,

všem šikmým plochám se vyhnu,

snad aby jsi se dozvěděla,

řeknu Ti na rovinu,

záhyby, křivky Tvého těla,

připomínají slonovinu,

tajný recept

na život,

lásko,

ono pevných zdí kamenivo.

Život je šance – využij ji Život je krása – obdivuj ji Život je blaženost – užívej ji Život je sen – uskutečni ho Život je výzva – přijmi ji Život je povinnost – naplň ji Život je hra – hrej ji Život je bohatství – ochraňuj ho Život je láska – potěš se s ní Život je záhada – pronikni ji Život je slib – splň ho Život je smutek – překonej ho Život je hymna – zpívej ji Život je boj – přijmi ho Život je štěstí – zasluž si ho Život je život – žij ho.“

Matka Tereza