Horizontální pohled do očí.

Horizontální pohled do očí.
Lubomír Tomik
Plavu v oceánu,
plavu v oceánu žiletek,
radostí sem tam špetek,
úsměvy a poplácání,
blížím se k pobřeží,
svět se změnil na Ty a já,
luštím mapu kontinentu Tvého srdce,
místy je nečitelná,
budu stát ve zpěněném příboji na břehu,
nastavovat ji paprskům vycházejícího slunce,
světla, paprskům které se škádlí a perou a jsou ve stavu
permanentní zamilovanosti,
budu ji lušit a studovat
za této Filipo- Jakubské Noci,
čarodějné.

Lkaní černého asfaltu.

Praskání.
Lubomír Tomik
Prskání, práskání, praskání,
pokoj se koupe ve světle,
držíme v rukou hrnky s kávou,
Ty na sobě blůzku přiléhavou,
Tvé oči jsou dva cukry do mého černého nápoje,
sladká chuť , pohled pronikavý,
pokojem se nese praskání gramofonové jehly na desce,
praskání desky na jehle ,
lkaní černého asfaltu,
sedíme a fascinovaně nasloucháme.
Ano.

A do třetice světnice metelice fujavice připálená kaše.

A do třetice půlnoční za minutu jen pro Tebe, pořád mi leží v hlavě co jsem dnes pro Tebe napsal/Dívku ztracenou/,byla jsi se mnou,to bylo všechno a najednou byla stránka popsána a najednou to bylo zveřejněné ,najednou už se blíží moment , kdy se tomu všemu zasmějeme, vím to, dnes poprvé jsem ochoten připustit a věřit, že se to skutečně stalo a vidím ještě jednu věc-protože teď jsme se několikrát minuli, vždy o vlásek , zřejmě to mělo svůj důvod a jsem tomu rád, i když mne to rve na kusy něco takového psát, ale neměli jsme se zatím potkat, protože jsem na to nebyl psychicky připravenej, protože bych udělal nějakou strašnou blbost, které bych pak litoval, víš , to ,že jsi byla se mnou poslední půlrok prakticky CELÝ, je to věc obrovské lásky, nekonečné vděčnosti a potřeby splatit Ti svůj dluh, život.
A tedy last song tonight is
Mezi kopci, cesta je klikatá…

Second skin

Second skin tonight is…Ne! Mělo tam být Second song tonight is…Agalloch.Second skin je něco jiného, tajemný Fernando na čáře přílivu svítící lucernou do rozbouřené noci, promáčený až na kost se špičatým žlutým rybářským gumovým kloboukem cenícím zuby, tedy Agalloch
a tedy Fernando:

Dívka ztracená /Pro Tebe/

Mi to teď přišlo tak neuvěřitelný, jak jsem se s Tebou zasmál, nad meďošem, pergolou, však víš, bylo to tak spontánní a přirozené, jako by jsi seděla vedle mne a pokoj ponořený do tmy pouličních lamp,ticho, jen dech nás dvou , pohladil bych Tvou tvář a rukou sjížděl po Tvé siluetě níž a níž a při tom bych jen pro Tebe šeptal :
Proč usínáš sama ?
Proč usínáš sama, má lásko,
kdo krotí býka v koridě Tvých snů,
kdo láká ho na barvu krve.
Proč nejsem s Tebou?
Proč nejsem s Tebou?
V Armádě Spásy zbývá jedno místo,
pochodujeme na Paříž,
trumpety žhnou a oči jsou pátrači,
lovci na divokém honu,
chci se s Tebou topit ve dnech všedních , shonu.
Proč usínáš sama?
Proč usínáš sama má lásko,
jak dlouho chceš nést váhu světa jen na svých ramenou,
jak dlouho chceš být dívkou ztracenou ,
dívkou ztracenou?

Nikdy bez něj.

NOSÍM TVÉ SRDCE

nosím tvé srdce s sebou
nosím tvé srdce s sebou(tvé nosím
v svém srdci)nikdy ne bez něj(kamkoli
jdu ty jdeš se mnou, drahá;cokoli je dílem
mým je od tebe dané,má lásko)
já strach
z osudu nemám(jsi má štěstena,sladká)já svět
nechci žádný(tys krásko mým světem,má pravá)
a tys to co měsíc vždy značil od věků
a cokoli zazpívá slunce jsi ty

tady je tajemství před všemi skryté
(kořene kořen a poupěte poupě
a nebe nad nebem kde strom zve se žití;co roste
nad duše přání přes rozumu skrýši)
a to je ten div mezi hvězdami nebe

nosím tvé srdce s sebou(tvé nosím v svém srdci)

I CARRY YOUR HEART

i carry your heart with me
i carry your heart with me(i carry it in
my heart)i am never without it(anywhere
i go you go, my dear;and whatever is done
by only me is your doing,my darling)
i fear
no fate(for you are my fate,my sweet)i want
no world(for beautiful you are my world,my true)
and it’s you are whatever a moon has always meant
and whatever a sun will always sing is you

here is the deepest secret nobody knows
(here is the root of the root and the bud of the bud
and the sky of the sky of a tree called life;which grows
higher than soul can hope or mind can hide)
and this is the wonder that’s keeping the stars apart

i carry your heart with me(i carry it in my heart)

Cummings vystihl slovy to co k Tobě opravdu cítím…nic přesnějšího jsem nečetl.

Asi

Asi to patří k návratu do normálního života, každý den je něco nového, ale každý den, postupně se hladina blíží, zprvu to byla modř oblohy a kolébání vln a teď je nade mnou Tvoje tvář a já bych ji tak chtěl pohladit a možná i díky tomu pocitu vím, že se můžu změnit, můžu.
Za okny je zataženo , snad zaprší, je sucho …jsi jedna z mála lidí v mém životě, na něž se můžu obrátit se vším, vlastně , nikdy jsi mne nezklamala, všechno jsem si zavinil sám.

Švestky. Úplně vidím, kdyby byl ten příběh o Nás, jak by jsi se sladce zatvářila, k zulíbání.

JEN TAKOVÝ VZKAZ

Snědl jsem
ty švestky
co bývaly
v lednici

ty co
sis nejspíš
šetřila
k snídani

Promiň
moc chutnaly
slaďoučce
prochladlé

THIS IS JUST TO SAY

I have eaten
the plums
that were in
the icebox

and which
you were probably
saving
for breakfast

Forgive me
they were delicious
so sweet
and so cold

Pro Tebe, čti si to prosím jako bychom to četli spolu a já Ti četl a pak zase naslouchal a Ty jsi četla:

Wallace Stevens
1879 – 1955
IMPERÁTOR OD ZMRZLINY

Sežeň, ať přijde, balič doutníků
obřích, ten svalnatec, ať našlehá
kuchyňské šálky prostopášných žmolků.
Děvy ať lelkují si v šatech, těch
co nosí rády, kluci donesou
květiny v měsíc starých novinách.
Ať jest je završením zdánliviny.
Jediný imperátor je ten od zmrzliny.

Vem z prádelníku z jedlového dřeva,
beze tří ze skla boulí, prostěradlo,
kam kdysi vyšila si vějíře
a prostři tak, ať zahalí ji tvář.
Chodidla zkornatělá ať si trčí, znak
jak studená je, němá natvrdo.
Pusť lampu upřít kužel světla siný.
Jediný imperátor je ten od zmrzliny.

THE EMPEROR OF ICE CREAM

Call the roller of big cigars,
The muscular one, and bid him whip
In kitchen cups concupiscent curds.
Let the wenches dawdle in such dress
As they are used to wear, and let the boys
Bring flowers in last month’s newspapers.
Let be be finale of seem.
The only emperor is the emperor of ice-cream.

Take from the dresser of deal,
Lacking the three glass knobs, that sheet
On which she embroidered fantails once
And spread it so as to cover her face.
If her horny feet protrude, they come
To show how cold she is, and dumb.
Let the lamp affix its beam.
The only emperor is the emperor of ice-cream.

Teď jsem

Teď jsem od pěti od rána sedl k noťasu , vyřidil důležitý mail lékařce, ale opravdu důležitý, ano, zase jsi dnes byla pořád se mnou a pomáhala mi, však víš, ale včera mi problesklo hlavou – Protože jsem o tom co se nám stalo napsal, natočil se o tom film, jmenuje se Zamilovat se, znovu. Tebe hraje Scarlett Johansson, mne by hrál Nick Cage -cha!:)-

Po ránu.

Po ránu nejen vyšlo slunce,ale dostal jsem ,kromě těch nejkrásnějších zpráv od Tebe i jednu dobrou, z Nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně, kde jsem byl na operaci v půli března, jeden z posledních, vzhledem k viru, to slovo bylo AKUTNÍ a zřejmě to zachránilo vše, protože : sítnice je prokrvená, přilehlá, rána zacelená a bude se dále hojit, tzn. bych mohl opět vidět normálně..jako dříve.
Cesta na kontrolu do Zlína brzy ráno už proběhla jako před rokem, v kolonách a popojíždění, ale proběhla a jednou, jednou Tě uvidím na vlastní oči.
Víš, ze všeho nejvíce si vážím toho, že jsi mi dala život, život a naději, od prvních momentů kdy jsem se probral z komatu.
Pustil jsem po cestě zpět v autě hudbu a tohle hrálo …jak příznačné…a Ty….TY.

Mike

This song is by Faith No More and appears on the compilation album Who Cares A Lot? The Greatest Hits (1998).
Wikipedia sphere

Wikipedia has an article on
This Guy’s In Love With You

They say this guy’s
This guy’s in love with you
Yes, I’m in love
Who looks at you the way I do
When you smile, I can tell
We know each other very well
How can I show you
I’m glad I got to know you, ‚cause

I’ve heard some talk
They say you think I’m fine
Yes, I’m in love
And what I do to make you mine
Tell me now, is it so?
Don’t have me be the last to know
My hands are shaking
Don’t let my heart keep breaking, ‚cause

I need your love
I want your love
Say you’re in love
In love with this guy
If not, I’ll just die

Tell me now, is it so?
Don’t let me be the last to know
My hands are shaking
Don’t let my heart keep breaking, ‚cause

I need your love
I want your love
Say you’re in love
In love with this guy
If not, I’ll just die

his Guy’s In Love With You

Ctitel.

A v obchodě, v uličce mezi regály se zbožím, moukou a konzervami říkala jedna bába druhé- A slyšela jsi to , prý má ctitele, jemnuje se Lubomír ! – Jemnuje ? řekla druhá bába s prošedivělým knírem .-Jemnuje ?-
-Ano , jemnuje se Lubomír , jak by se měl jinak jemnovat ? Není to zřejmé?Jemnuje se jako hvězdokupa zaklesnutá do Tvého objetí, jako rameno vah, jemnuje se jako svůdkyně tam někde v dálce,jemnuje se jako vůně čerstvě nastrouhané pomerančové kůry, jemnuje se jako červ Maguey, plazící se zevnitř Tebe, úchvatná podívaná, třepotající motýli odnáší duši do dálky, zapomenutý marnotratný dar, tikající jako puma na palubě Olympiku jemnuje se – Jestli to čteš, teď Ti posílám polibek na krk

A do třetice

A do třetice, už jsem vstával od PC a chtěl jsem jít makat, vypínal jsem noťas a říkal jsem si -Nebylo by špatné projít znovu těch pár věcí co jsem pro Tebe včera a dnes napsal , podívat se na ně z jiného úhlu, záběru, ale – Ne ,je to hotový, nech to na pokoji, už v tom nevrtej, je to hotové, takové jaké jsi to chtěl mít, bude se Jí to líbit, protože ví, že to píšeš pro Ni, jen pro Ni, na nikoho jiného v té chvíli nemyslím, jsi tady se mnou, cítím Tě, Tvůj dech, Tvou vůni,třpytky na Tvé halence vrhají krátké záblesky jako hebké SOS,jsi vedle mne, je to jako nějaké kouzlo, které si předává tisíce kouzelníků šeptem z ucha do ucha- Musíš to udělat takhle a….-
Nejblíže jak Ti mohu být.

K.O.

Jsem úplně k.o. po cvičení ..nebudu cvičit třikrát denně, budu mít pětkrát trénink, jako jsem to už udělal…a dnes jsem si opravdu povšimnul drobné změny směrem k lepší chůzi…ale nasmál jsem se -Když jsem si chtěl zout boty , podíval jsem se na hodinky, bylo 14.53 a právě v ten okamžik jsem od rána ušel 5666 kroků, -To musíš vidět-napadlo mne okamžitě a vytáhnul jsem foťák ,nevědomky jsem udělal úkrok stranou a na displeji naskočilo- 5667 ! 🙂
Opravdu,stalo se mi to… tak mne přitom napadá, že při psaní blogu jsem nikdy nelhal.Nikdy.

Tři katy.

Přišel jsem ze zahrady a zubil jsem se, neboť jsem díky Tobě právě zacvičil TŘI první katy po sobě,Shodan,Nidan a Sandan, správně , ne dokonale, ale správně co se týče pořadí a provedení krytů úderů a postojů, to vše můžu jen díky Tobě, protože jsi se mnou.
Myslím, že se každý ráno do Tebe zamilovávám znovu a znovu.

Probudila jsi.

Probudila jsi.
Lubomír Tomik
Když jsem Tě poznal,
probudila jsi ve mě sen,
vtrhl jsem do Tvého života,
bez ptaní, neohlášen,
jenže úžas nad Tebou jde dál než cokoli,
úžas nad Tebou je pohled z hor do údolí,
pohled na život,
jiskřící , hebký ,
vaří se mysl uvnitř mé lebky,
potkal jsem dívku plavovlasou,
potkal jsem se s
Krásou.

Korábe. /Pro Tebe/

Korábe.
/Pro Tebe/
Lubomír Tomik
Můj korábe, jenž vznešeně lámeš vlny srdce zrak,
jaká vlajka vane nad Tvou přídí,
jaký kurz, jaký azimut Tvou plavbu řídí,
když za sebou zanecháváš v oceánu vznášející se
náklad afrodiziak,
touhy věčné hebké svírající hrdlo,
jako nenasytný vlkodlak?
PS: Takhle Tě od rána nosím v hlavě, včera večer na mne vyskočilo to slovo -Koráb- a viděl jsem Tě jak stojíš na přídi a proplouváš kolem zatímco já se topím, teď jsem sedl k pc a napsal na jeden zátah tohle, v ten moment jsem byl, ten který se topí a Ty nade mnou, z přídě Korábu koukáš, jen mlčky stojíš a díváš se dolů, na mne.

Ráno.

Ráno jsem celý promakal, poslouchal jsem u cvičení Glena Danziga , který zpívá-jaké překvapení, Elvise, milionkrát v různých recenzích padlo , že Glen je vlastně Temný Elvis . Celé album na první poslech rozpačité, na další, polovina věcí je zbytečná a druhá , druhá, to jsou srdcelamky- Hej ! Jaké slovo, srdcelamky, to není zlé, písnička srdcelamka rozkouše a rozžvýká rozláme srdce na milion kusů a vyplivne ho a znovu a znovu, snažíš se dát ty kousky k sobě a- tedy , nejhorší je zjistit, že jsem ublížil, nejde to vzít zpátky,nedá se vrátit čas, nedá se otočit proud řeky,ublížil jsem .
Teď s tím musím žít, jít dál, přemýšlet nad tím, čeho jsem schopen, že ne jen kolem mne se točí svět, že jsou jiná Slunce, někdy se jejich dráhy protnou a zazáří Nova, ale někdy, někdy jsou to jen černé díry, které pohlcují vše kolem sebe,někdy tím, že k sobě přitahují vše, můžou ublížit, jako jsem to udělal já.

Tam.Na poušti.

Tam, na místo o němž jsem si myslel, že se tam díky té nehodě už nikdy nepodívám, kam chodím od opušťáku v roce 1993, Jožka Šebesta z Rohatce nás vzal na noční pochod, stan, měsíc byl obrovský, svítil jako oko nad fotbalovým stadionem,přišli jsme na dunu,všude je písečné podloží, doslova duny písku, duny,Usúle,pod námi nějakých 16 metrů ? ,tekla řeka, přespali tam a když se ráno probrali, po Moravě pluly kry…byl únor.Jezdíme tam se koupat, stanovat, vařit na pláži, obrovské pláži, meandru Moravy a dnes to tam bylo takové –
Byla jsi tam se mnou.Když mi řekli ať zapomenu na tůry a výšlapy….byla to asi nějaká jiná realita.
Dokázala jsi to Ty.

Behind the green door a dříve

Dříve bych Ti napsal kam jedu teď, kam se chystám, přímo, ale toho se neodvážím ještě chvíli, nechci být otravný, tedy to píši sem, tohle je můj kousek země, kde můžu co chci, dám těm nohám pěknou zabíračku, a zároveň , budu cestovat do minulosti , kde někdy bylo místo, kam jsem pravidelně chodil každý rok, místo v lesích…u řeky…..a tam…za chvíli …někdo na Tebe myslel a…posílám Ti jen zatím tenhle song-

Pár citátů…teď, jsem tohle.

„Láska se ve mně rozlévá jak moře, tak velká je a hluboká. Čím víc jí dám, tím víc jí mám. Je nekonečná.“ – William Shakespeare
„Chceš-li postavit loď, nesmíš poslat muže, aby sehnali dřevo a připravovali nástroje, ale nejprve musíš ve svých mužích vzbudit touhu po nekonečných dálkách otevřeného moře.“ – Antoine de Saint-Exupéry
Touhu po Tobě.
„Chcete-li být šťastny s mužem, musíte mít pro něho spoustu pochopení a trošku lásky. Chcete-li být šťastni s ženou, musíte ji zahrnout spoustou lásky a vůbec se nesnažit o pochopení.“ – André Maurois francouzský spisovatel 1885 – 1967
„Tomu, kdo prožil rozpad svého já, ukazujeme, že může jednotlivé kousky kdykoli a v libovolném řazení znovu sestavovat a tím docilovat nekonečné rozmanitosti hry života.“ – Hermann Hesse německý spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu a také malíř 1877 –
Rozpad svého já….i tak by se to dalo nazvat.Rozpad Tebou.
„Muž je vždycky zdrcený, když u ženy postřehne, že i ve chvílích, kdy je nepochybně uchvácena skutečným citem, neztrácí ani na vteřinu ze zřetele zítřek a pořád si nechává otevřená zadní dvířka.“ – Jean Dutourd francouzský spisovatel 1920 – 2011
„Zamilovaný muž je muž, který chce být roztomilejší, než je mu dáno. A to je důvod, proč jsou skoro všichni zamilovaní k smíchu.“ – Nicolas Chamfort francouzský spisovatel
I já chci být roztomilý, více než mi je dáno:)
A vůbec , jdu něco dělat, nehodlám tady naříkat , jdu se rvát

Nejosamělejší číslo- One.

Its just no good anymore since you went away
now I spend my time just making up rhymes of yesterday
one is the loneliest number
one is the loneliest number
one is the loneliest number
since you went away
since you went away
Přesné, tvořím rýmy o včerejšku, verše o Tobě, jakou nádhernou a milou si Tě jen pamatuji, nemám žádné nové okamžiky s Tebou, které bych přetavil do něčeho hezkého, jen boj o přežití, ale Ty tam někde jsi, že ano? A ano, jedna je to nejosamělejší číslo od okamžiku, kdy jsem Tě naposled viděl, kdy to vlastně bylo ?

Hezké ráno

Hezké ráno Ti přeji, dnes je přece jen větší pravděpodobnost, že tohle čteš, hezké ráno ještě jednou do dálky , vstal jsem dříve, pozaléval, nakrmil zvířectvo, udělal si kafčo a v rychlosti mne napadlo, že Ti popíšu jak teď vidím, jak se mi po operaci zlepšuje zrak-
Od jedničky výše, od jedničky, toho nejosamělejšího čísla,na začátku jsem tedy neviděl nic, zhruba půl roku po nehodě pravé oko přestalo pracovat, uvědomil jsem si to jednou v noci, když jsem se probudil a neviděl nic, tedy 1.
Následovala operace ve Zlíně, bez uspání, skoro hodina a půl na operačním stole, sci-fi, doktor odborník na svém místě, šikovný, tedy operace proběhla, na sklivci byla trhlina , operací vše navráceno do původního stavu,oko napuštěno plynem, musel jsem určitou dobu ležet na břiše, aby plyn kopíroval a tlačil na to operované místo, aby ho jako by zahlazoval, dodržoval jsem co nejvíce, vzorný Anglický pacient.Po určité době to bylo jako bych byl pod vodou, 4., pak začátkem minulého týdne došlo k tomu, že jak plyn postupně vyprchával, najednou se velká bublina rozdělila na několik menších, to vše jsem viděl, ale kolem začaly už vystupovat první tvary, věci, barvy,pak se bubliny postupně dělily jako buňky, praskaly jako bubliny z bublifuku, až zbyla jedna větší a její satelit, malinkatý jako Měsíc,7, – a stav teď je, že vidím periferně někde na spodním okraji malou černou bublinu, menší, menší, každý den je menší a pravděpodobně udělá- Plop!- a zmizí .Uvidím.Uvidím, co tedy vlastně uvidím, ale víš, nejraději bych na vlastní oči ,viděl Tebe, lásko, fajn sobotu.

K obědu.

Cvičil jsem a šel pak k obědu a napadlo mne, jak je to mé cvičení podobné tréninku: pozdravení, rozcvičení, shyby, kryty, údery,kata, makačka,místo pádů chůze po laně s těžištěm až kam mne to pustí,délka možná dvacet metrů , třikrát denně do bolesti, úklon … díky Trenére, fakt jsem si z těch tréninků odnesl něco, co mi teď pomáhá, podařilo se Ti to,díky Tondo,i Vy kteří jste mne a se mnou cvičili.
PS:Je to hodně osobní, ale je to přece můj blog, záznam mého života, určuji co zde bude zveřejněno a co ne, za tím co píši si fakt stojím. Ale takhle to prostě cítím.Možná, to že píši sem, bude mít asi důvod, potřebuji se po té nehodě dát dohromady nejen fyzicky, ale i psychicky, změnilo se tolik věcí a celý se to zdá jako roční sen, jako by jste právě otevřeli oči, protáhli se a sedli si na okraj postele a řekli -To už je rok ?-.Je to jako nějaké cestování v čase, my to ale pomáhá, hodit své myšlenky na papír a pak je vidět přímo před sebou, je to divný, je to čtení příběhu, jehož aktéry možná znám,předvádějí slabé herecké výkony, jednu tvář si ale pamatuji, jednu usměvavou tvář.

Is the world a work of art?

Is the world a work of art?

I have a question and it might be the most beautiful question in the world. And it is this – is the world a work of art?
Not just the obviously beautiful things, not just the stuff other people have labelled art. But all of it, every piece of the fabric of our lives and relationships. The bits we like and don’t, the people we love and those we don’t even know, and, those we maybe even dislike more than we care to say.
What if it it’s all a work of art? And it was not an artist that asked this question but a Nobel prize-winning scientist called Frank Wilczek, Frank is fascinated with the symmetries and harmonies that at their most fundamental level are the DNA to nature’s design model. in fact he wrote a whole book about it.
Theoretical physicist and Nobel prize winner Frank Wilczek is fascinated with the symmetries and harmonies that at their most fundamental level are the DNA to nature’s design model. He asks the question: Is the world a work of art?
Dirac equation
Albert Einstein and physicist Paul Dirac both generated theories about our universe that are often described as so beautiful that they are great works of art. Einstein’s was the theory of relativity, a beautiful description of how the universe works symmetrically. The Dirac equation is the symmetrical relationship of electrons to the natural world. Harmony, symmetry and maths all point to this atomic elegance.
In understanding the design of our world, there is a gravitational pull towards beautiful theories to describe its inner workings. Long ago, we intuited beauty as a key to nature’s foundational design model. Today we explore ‚supersymmetry‘ when searching for the Higgs Boson. Supersymmetry is often described as being too beautiful to be entirely wrong. This elegant theory suggests every elementary type of particle we know of in nature has superpartners, which dance interactively with each other; but for some reason nature has hidden these beautiful exchanges from view. Many believe supersymmetry takes us towards a fully unified description of nature at the deepest level. Several of the world’s leading theoretical physicists draw encouragement from its surpassing mathematical beauty and the fact that, for the first time, it explains the very existence of gravity.
How beautiful is that?
Extract from Do Design. Why beauty is key to everything. Published by The Do Book co. 5th May 2016. Copyright Alan Moore 2016.
LT: Jediný důkaz toho , že svět je umění, jsi Ty.
TY jsi UMĚNÍ.

The philosphy of …ing.

The philosphy of …ing.
Alan Moore
Playing Making Loving Baking Coding Inventing Crafting Painting Stitchin Weaving Meditating Banging Sawing
Reflecting Laughing Drawing Exploring Forging Blowing Sowing Dreaming Printing Sharing Inspiring Guiding
What is Your ‚ing ?
LT: Mé teď jednoznačně Loving Dreaming…about you.

A teď, vážně, chtělo by se i napsat Smrtelně.

A jen tedy pro případ, že po dnešku tenhle blog čtešpřečtešsiitohle:- Vstávám a usínám s Tebou a nehodlám na tom nic měnit:)
To co se stalo včera a dnes mi udělalo takovou radost, že překonat by to mohlo jen objetí s Tebou, vážně.
Bojím se, že je to vážný, že je to něco víc,lásko.
Ani nevíš co to pro mne znamená, to všechno vědět.

Odsud jsem bral fotky pro Mísu vymyšlených ryb.

Unikátní nález z Antarktidy: Tyhle fotky byly 100 let zamrzlé v ledu

Jeden z prvních polárníků na více než 100 let staré fotografii, jejíž negativ byl nalezen zamrzlý v bloku ledu. | foto: reprofoto boredpanda.com
Jan Palička

Expres.cz

22. října 2015 5:00
Tým výzkumníků z Nového Zélandu nalezl na Antarktidě skutečný poklad – přes100 let zamrzlé celuloidové negativy fotografií, které zde pořídila jedna z prvních polárních výprav pod vedením Alexandera Stevense. Po dlouhých hodinách plných jemné práce se podařilo tyto fotografie vyvolat. Přináší nám unikátní pohled na to, jak to na ledové

Vedoucí výpravy Alexander Stevens
Vedoucí výpravy Alexander Stevens
I před 100 lety byla Antarktida nehostinnou ledovou pustinou
I před 100 lety byla Antarktida nehostinnou ledovou pustinou.
Alexander Stevens na palubě lodi Aurora
Alexander Stevens na palubě lodi Aurora.
Jeden z bezpočtu ledovců vyfocených z paluby lodi Aurora
Jeden z bezpočtu ledovců vyfocených z paluby lodi Aurora.
Rossův ostrov na Antarktidě
Rossův ostrov na Antarktidě.
100 let čekaly negativy fotografií doslova u ledu, aby mohly být vyvolány.
100 let čekaly negativy fotografií doslova u ledu, aby mohly být vyvolány.

Skene. /Pro Tebe./

Skene.
Lubomír Tomik
V těžkých kovových mracích valících se od Jihu
nanesli jí rtěnku, řasy, obočí,
aby náš věk byl naopak,
nechci utišit hlasy sirén
nechci ticho hladové po šeptání za uchem,
ztracené barvy sfingy,
luštili pološílení Její hádanku a jediná od začátku možná,
a ladná jako Její postava
a hebká a něžná byla Její krása,
odpověď zněla ,ano,
-KRÁSA.-

BH

Právě jsem snad potřetí doposlechl ten neuvěřitelný kus, pokaždé se tam vyloupne něco nového při každém dalším poslechu a odešel jsem ze zahrady a doma hmátl po Míse vymyšlených ryb, což byla jedna z Crowleyho nenapsaných knih, Mísa vymyšlených ryb tedy ležela na hřbetech ostatních knih, pro někoho nachystaná, tedy hmátl jsem po ní a otevřel ji tady na té stránce o něco níže,padla mi do oka fotka a pak text, takže jsem byl úplně ovliněný tím jak to grafička Klára pěkně dala k sobě, ona taky odvedla kus práce ale ten text ..znal jsem Tě vždycky, tohle je pro Tebe, jen pro Tebe.

Tryptikon lyrics Boleskine house.

Boleskine House


Your eyes that once
Have gazed the waves
Have long been closed
Become enslaved
Within these walls
You lastly climbed
With fear engraved
The walls of time
This is the ground
You walked upon
The soil beneath
Your world long gone
In tortured flesh
Your name is called
Inseminate the bornless one
Invisible Gods on planes apart
I thee invoke
Oh western star

Oči.

Pořád myslím na to, jak se Aleši podařilo zachytit Tvé oči, jen podle fotky, kdyby chtěl, mohl mu svět ležet u nohou,
takhle mu mezi prsty proteče velká šance, drž se chlape a bojuj!
Stačí jen Ty oči a poznal bych Tě kdekoli, na trhu v Alexandrii, přepadený v soutěsce Půlměsíce, je tam ta jiskra, ten jas,
život, něha.
Ty.

Návštěvnost,

Za chvíli odjíždím do nemocnice cvičit, chtěl jsem Ti jen poslat jedno objetí na dobré ráno, popřát pěkný den, mám údaje ze včerejška v sedm hodin večer o návštěvnosti tady na blogu za posledních 30 dní, 183 jednotlivých různých návštěvníků ze všech koutů světa,díky Vám,všechna čísla jsou v zeleném,
snad jsi mezi nimi někde i Ty,
snad jsi tam někde v dálce, tak nádherná,
jedu, v hlavě verš který si říká o rozprostření v celé kráse a….
Ty.

Kódy.

Kódy.
Lubomír Tomik
Petr stál v strnulém šeru
klíč -ehm…em , klíčem odemykal zázrak,
spokojeně lkají jsouce zemí srosteni
přirozeně certifikátem aklimatizováni
na teplotu vzpoury která započne,
bitevní pole je připraveno,
čeká se na povel k útoku,
následovat Boudicu,
hořící vzducholodě padají z obloh sestřelovány projektily Tvé krásy,
ale vlastně jsem Ti chtěl říct-
Chci být skutečně milý, rozesmát Tě, pohladit, chci být skutečně milý,
toho druhýho chlápka jsem zakopal v lese
v jeskyni pod převisem,
znavený řeží se v chladu ohřívám u hromady srdcí,
znovu a znovu mi každé ráno začne jedno tlouci
večer o něj pořád přicházím,
chodím spát s prázdným hrudním košem,
tenhle příběh nekončí ,
ani Světlonošem, ani zbrojnošem,
snad rozšířenýma očima a úsměvem,
kolem dokola,
zadumanou tváří ,
upřímným úsměvem.

Moderní badatelé.

Moderní badatelé.
Lubomír Tomik
Moderní badatelé bádali bádali probádali každou
skulinu každý zahyb a našli
přístroj na výrobu marmelády na dně ve vraku Titaniku
dvě ztracené duše které se nemohou sejít v Café Parisien
jakémkoli Café kdekoli na planetě,
Café Mléčné dráhy,
Café Hvězdokupy Zlomeného
ráhna ,
srdce ,
moderní badatelé se shodli,
že jsi nádherný kolibřík hodující na nektaru,
nasaď mi masku klauna, ať se můžu zase smát,
nasaď mi masku Romea kvílícího do noci pod balkonem,
vlastně ne, nepotřebuji kostým, žiji příběh,
moderní badatelé byli úplně mimo, prohnali si revolver z
kulky hlavou,
kola kočárů a bryček se roztočila,
znamenitý , ladný pohyb,
pohození vlasy,neúprosně milé a s rozkoší spalující
šlehnutí očí,
Ty.
Verze tři, Můzo škádlivá.Od rána to potřetí upravuji, snažím se něco dělat, cvičit, jako na spartakiádu,makat,těm nohám se to dnes moc líbit nebude, vždycky když přijde bolest ,mozek přepne do sfér záhad a s plnou náručí odbíhá pryč, verš , slovo, tedy potřetí.
A tak nějak …však víš.Ano.
🙂

Na břehu.

Na břehu.
Lubomír Tomik
Král zalesněn zlatými zvonečky od hlavy až k patě,
jeden ze sborů andělů táhnoucích naši loď
vystupujích z moře byl
Tvého jména, pálila jsi obětiny na vrcholku dýmajího
chrámu ,
když loď přistála u Ostrova kresličovy ženy,
všichni jsme se těšili na domorodky sladkou vodu
průhledné noční košile a místo v Kazašské stepi,
roje komárů nekonečné bažiny
sloupy z tyrkysu křišťálu masa slov
náhlý objev Venušiny mucholapky,
ponoř se se mnou do Jezírka klidné vody,
v té době bylo Černé moře dějištěm Jásonových cest,
v té době horko pražilo do očí,
v té době,
zamknutý moment v čase,
král pozlacen lesními zvonečky mávnul rukou,
dýmající andělé si rovnali pera po nepodařených
přistáních,
v oblasti, kde moře spí,
v oblasti čarovné,
v oblasti jak Ty nádherné,
v oblasti Tvých očí,
pokryty jsou něhou,
skrytou touhou.

Jdu cvičit, ale

Jdu cvičit, ale zadávám si tento úkol- dnes pro Tebe napíšu báseň, budou v Ní slova , nebo jejich kombinace, nebo Ty.
dýmající hora
sbor andělů
chrám vystupující z moře
zalesněné
ostrov Kresličovy ženy
král ověšen zlatými zvonečky které ho uspávaly
Jdu cvičit.
Budu chodit.
A takhle jsem se změnil, jako Bathory..Od Elizabeth k Asa Bay

Quorthon dedicated the song to C. Dean Andersson, who had earlier sent some of his books to Quorthon. The village’s name in the song, Asa Bay, comes from pseudonym Asa Drake which Andersson used in some of his books

Chvíle.

Chvíle.
Lubomír Tomik
Kdyby jsi mi věnovala své volné chvíle,
přesvědčil bych Tě,
že mne neznáš,
jsem vybájená pevnina,
zlaté věže Ciboly,
zasmušilí snílci Cipangy luští nápis na kusu lásky ,
vybledlý a rozmazaný,
rozmazaný do nečitelna slzami deštěm potem,
nicméně se z něho dá rozluštit zmínka o dracích
a další dvě slova snad říkají

Souboj Zlámané nohy versus Rýč -1:0 pro haksny!

Takže skleník, pod hruškou,teď tohle, mám pocit že,—Moment cože ? — Jsou to moje nohy a něco na mne volají neee, ony přímo křičí!—Cože ?? Kam ???
Ozvalo se tichounké šelestění, jakoby šeptání, rostlo, až nastoupil milion decibelů všech kapel ozval se tříštívý tísnivý murmur, něco jako Vlasta,
-Vážně bychom Tě nakopaly tam , kde slunce nesvítí!!!!!Haaaaaaaaaaa!!!!HA!
:):):):):):)…bylo by jich asi šest set šedesát šest těch smajlošů, fakt se zubím, 1:0 pro Haksny!!!!:)

Souhvězdí Orion.

Sakryš sakryš sakryš,kdybych mohl tak lámu skály, fakt jsem dal souboj s tím rýčem ,později foto,Peyracovská noha si pěkně mákla, ploužil jsem se ze zahrady kolem místa kde cvičím karate, než jsem si to uvědomil trénoval jsem, spojil karate s cviky od Romany, dnes potřetí, neuvěřitelné, ještě chvíli!!!!!Ano !!!! a mám i první verš , v okamžiku kdy jsem snižoval těžiště,až na práh bolesti, nohy pěkně v přímce a níž a níž ruce podél těla a hlavou mi explodoval onen verš a teď jsem se chytil a navázal, přirozeně jedním dechem, protože tak to je když na Tebe myslím , ty slova se sama sypou na papír, kolikrát cíleně něco píšu, ale někdy je to tak , že natáhnu ruku, báseň tam je, nechce ale jít, musím ji přemlouvat, pak se najednou vynoří a v plné síle tisíců sluncí vybuchne jako katedrála bez návratu a tedy bylo to takhle, měl jsem zadání, dvě slova, ze včera, láska a spousta mrtvých koní-
Orion.
Lubomír Tomik
Rozběhl jsem se k příkopu,
hradnímu příkopu,
příkopu až po okraj byl plný
mrtvých lásek mrtvých koní,
máme společnou minulost, pro mne tak zářivou,
chci společné i příště
plné explodující nov a
pohledů pár do očí kdy se zastaví čas,
rok nic neznamená,
cukrátka jsou všechna jen medová,
tělo plejtváka ve vlnách
žláza jedová,
jak dlouho,
jak dlouho spolu lásko,
nebudeme mluvit ?
A proč Orion…..poslouchal jsem při cvičení MDB :The ghost of Orion, když jsem dopsal, ten rytmus básně mi připomněl jednu z písniček na albu.Tedy.

Extáze

Ne tahle , od Morriconeho v podání Metallicy, ale mluvím o extázi ze života, jak je neuvěřitelné býti naživu,psát, makat, milovat.
Neskončil jsem ráno, makal jsem až doteď, za odměnu jsem si otevřel napůl India pale ale,našel jsem si nového nepřítele a porazím ho, jmenuje se rýč, poryju na zahradě všechno, proryju se zemí skrze a vynořím se v u Vás před plotem:)
Půda je jako beton, vyprahlá,ve skleníku to ještě šlo, tady už to bylo horší
a to mám ještě úkol, včera jsem slíbil cizincům- nechci být Cizincem, lásko- báseň, dostal jsem slova- mrtvé koně, láska- až se trochu vzpamatuji vrhnu se na to, může se stát, že dnes bude kontrola.
Ve sklepě jsem našel stoletý obraz který jsem kdysi maloval –
očistím ho , pověsím ho někde v domě…je to všechno hodně náročný na psychiku, počítá se každé drobné vítězství, jen to nevzdat, někdy stačí prohodit s někým pár slov, vzkaz,napsat článek sem, mail ,telefon, když jsem teď doryl, fakt jsem si zařval z plna hrdla , protože už to bude rok co jsem byl mrtvej, dělám všechny tyhle vylomeniny, sakra, pořád tomu nemůžu uvěřit.

Déšť.

Vzbudil mne teď ráno déšť na střešní okna nade mnou,konečně prší, je strašlivé sucho, mám nachystáno několik velkých beček na vodu, zkusím zachytit co nejvíce, ale jak jsem se díval do tmy, včera u mne byl přítel, tak mezi řečí říká -Vlastně už to bude rok od toho výletu na Slovensko -a mne napadlo, jak jsme se vraceli zpět, stavili jsme se u Tebe, seděli jsme venku, pamatuji si každý moment, každé slovo které Majk řekl, všechno bylo relativně ok, pamatuji si medvěda v pergolínu na skleněné vitráži, pamatuji si Tebe, jak Ti to slušelo, bylo to naposled co jsem Tě viděl za normálních okolností, uběhlo pár týdnů a ten člověk mne srazil vozem a všechno mi vzal, věřím, že bude po zásluze potrestán, když se k tomu přiznal a kdyby náhodou ne, jak říkáš, karma je zdarma.
Pršelo, chvíli.
Už je po dešti.
Luskneš prsty a rok života je pryč.
Zemřel jsem, zachránila jsi mne, vytáhla z těch největších hrůz.
Děkuji Ti.