…a Tunel do světla…je prostě tunel do TOHO světla, vim, že neni potřeba to pořád opakovat, ale mám tenhle zážitek a hned tak na něj nezapomenu a nebylo na něm nic špatnýho, ale jak jsi na mne volala- Ještě nebyl čas….-

Laskavě jsi mi ráno věnovala tři zdánlivě nesouvisející slova- Petrklíč, Duha, Zázrak… šel jsem se projít po liduprázdné nemocnici, vyřídil pár telefonů , zacvičil si katy kromě Heian godan, tu ještě nedám, osprchoval se před zítřejší operací a najednou jsem psal o:

Tobě, visící na okraji duhy, Bifrostu,Ty se po něm řítíš v kočáru taženém párem koček, zastavíš nade mnou a ještě než spadnu hodíš mi žebřík z petrklíčů, jsi Freya, Bohyně Lásky, zase mne zachráníš,znovu a znovu a znovu.V úvodu mi slabika ko z nejakeho duvodu rezonovala v hlavě , kočár,koketerie , komíhala..kolemjdoucí jsem nepotkal ,Kolombína..to mi zustala uvnitr hrdinka z Graye, viděl jsem napis Divadlo Divadlo Divadlo a ona odcházející v šatně…

vsechno se mi spojilo, ale Tvá volba-ty slova spolu zdánlivě nesouvisí, ale petrklíč byla Freyina oblíbená bylina, jezdila v TOM kočáru ..a zázrak jsi Ty, takhle to vzniklo a já byl rád, že jsem nemusel myslet na zitra….

PoDraZ.

Lubomir Tomik

Kola kočáru komíhala

koketerií kolemjdouci Kolombíny

a-

Bifrost táhnouci se nad cáry lesů

hýřil barvami,

z posledních sil jsem se držel okraje,

už už se znovu řítil tunelem do světla,

náhle se ozvalo zamňoukání

tlapky se zarazily v pohybu, Tvůj opánek

zaševelil jemným dotekem,

vedle mne se rozvinul

žebřík z petrklíčů, žlutý a nekonečný

zašeptala jsi

,,Pojď“

Vítr Ti cuchal vlasy ,zázrak,jsi

živoucí krása,

kdo je Paní mého srdce?

Kdo se dotkne duhy je vtažen do nebe,

do Tebe.

The Picture of Dorian Gray (published in two versions, in 1890 and 1891) is Oscar Wilde’s Gothic novel about the price of vanity and selfishness. At the beginning of the novel, a young artist named Basil has just finished his masterpiece: a portrait of his young and beautiful friend Dorian Gray. After wishing that he could remain attractively youthful while the painting ages in his stead, Dorian finds that this wish has come true: he remains free to live a hedonistic and venal lifestyle while only the painting bears the marks of his cruelty and age. Twenty years later, Dorian’s crimes finally begin to catch up with him.